S názorem že pouze činnost manuální je prací si americké odbory vyjednaly vlastní národní svátek, Labor Day.
Jak země založená na podnikání a individualismu ke svátku práce přišla?
Socialismus a Amerika
Labor Day (den, nebo svátek práce) je národním (federálním) svátkem v Americe od r. 1894. Má původ v úsilí americké vlády a zákonodárců na konci 19. století neutralizovat vliv radikálního socialismu na rostoucí americké odbory. Výměnou za odsouzení násilí a “třídního boje” rozeznala vláda odbory coby legitimní partnery na veřejné scéně. Stav co jakž takž vydržel dodnes. Svátek měl mít podle svých tvůrců podobu “průvodů, co ukážou lidem sílu a duch odborových organizací”. Následovně festivaly a zábavy pro odboráře a jejich rodiny.
V té době se už v Evropě slavil První Máj, ale americká vláda a odbory se rozhodly přijít s něčím jiným. Jednak už odbory nějaké oslavy v září držely, jednak tím zdůraznily svou totožnost coby organizace amerických dělníků – nikoliv pouhá větev Socialistické Internacionály.
Američané ale dneska Svátek práce s politikou nespojují. Načasovaný velmi dobře, první pondělí v září je hezké všude. Kalendářně se považuje za neformální konec letní sezóny – nenoste už bílé. (Začátkem léta je zase Memorial Day). V teplém začátku září je to ideální, třídenní volno na piknik, cestování a obecné venčení.
Odbory dnes
Americké odbory nabízí dělníkům co vstoupí (členství bývá někdy povinné, podle podniku) za jejich odvody obvyklé služby. Nutit podnik mít co nejvíc pracovních míst, platit co nejvyšší mzdu a odměňovat postupem na vyšší pozice ne výkon, ale odpracovaná léta.
Výsledky jsou pro zaměstnance dobré – do té doby než se jejich odvětví začne hroutit. (Viz americké ocelářství, obuv, elektronika, textil nebo automobilky). Místa s odborovým zastoupením tak mizí. V r. 1973 jich bylo v americkém privátním sektoru 83%, v r. 2009 už jen 48%.
Ve veřejném sektoru naopak vzrostl ve stejné době počet míst s odborovým zastoupením ze 17% na 52%. Hájit zájmy municipálních, státních a federálních zaměstnanců před vykořisťovatelem, (kterým jsou řadoví daňoví poplatníci), je pro odbory evidentně snazší a výnosnější.
Odbory státních zaměstnanců zvedly státní platy, penze a dary tak, že už de facto zbankrotovaly několik amerických států, v čele s Kalifornií. Ta má výroční schodek ve státním rozpočtu kolem 19 miliard dolarů a navíc jí chybí asi 500 miliard na vyplácení budoucích státních penzí, ke kterým se uvázala. Kde jsou doby kdy se tu státním zaměstnancům říkalo civil servant (veřejný služebník)…
Odbory v politice
V americké domácí politice jsou odbory těžká váha a stojí neochvějně při levici. Jen od r. 1990 darovaly politickým kandidátům přes půl miliardy dolarů – z 90% levici, tedy do kapes Demokratů. (Kandidát Obama, typický vzorek proletáře, od nich dostal v r. 2008 asi 75 miliónů USD).
V politice zahraniční bývaly odbory pro-americké a proti komunismu; koncem Studené Války hrály důležitou roli svou podporou polské Solidarity. Jejich spolupráce s vládní politikou, co vedl president Reagan, by byla dneska nemyslitelná. Nová generace amerických odborových představitelů se počítá mezi “globální utiskované” a marxismus obdivuje.
