Američan narozený mezi lety 1946 a 1965 patří k tzv. Baby Boom generaci. “Výbuch dětí” Ameriku změnil a jak to dnes ta generace sama hodnotí, ne vždy k lepšímu.
V r. 1964 bylo 40% americké populace mladší devatenácti let. Bylo jich hodně, poválečná Amerika prosperovala, svět se měnil a měli mininum starostí. Dospívání za účelem převzetí břemena zodpovědnosti za sebe a za obec jim tedy šlo jak psovi pastva.
Ameriku protáhly v šedesátých letech její vlastní verzí “kulturní revoluce.” Díky této revoluci je dneska raritou najít vysokoškolského profesora co neobdivuje Fidela a pálení americké vlajky spadá pod svobodu slova. Podnikatel je pro vzdělance zloduch a bývalý “arsenál demokracie” je opovrženíhodným vojensko-hospodářským komplexem. Za domácnost se počítá také single-parent household (domácnost jediného rodiče), od matek se očekává příjem a rodiče podporují potomky i 4-6 let po jejich plnoletosti.
Rodiče za populační explozí
Nevinil bych ale děti za hříchy otců. Ti byli z generace co pamatovala hospodářskou krizi třicátých let a Druhou světovou. Američan co se vrátil domů z bojování v Evropě nebo Pacifiku chtěl v první řadě zapomenout na válku, začít vydělávat, oženit se, založit rodinu a užít konečně života.
Během prosperujících padesátých a šedesátých let se mu to většinou podařilo. Lidé se stěhovali do předměstských domků, kupovali auta a bazény, cestovali a začali dávat děti na studie, aby pak měli snazší živo. Požovali od nich méně, než co se žádalo kdysi od nich.
Květiny ve vlasech
“There’s a new generation / With a new explanation / People in motion”; zpívali v r. 1967 The Mamas & the Papas (San Francisco – Be Sure to Wear Flowers in Your Hair). Budoucnost vypadala jinak a skvěle. Nová generace, nové vysvětlení, lidé v pohybu.
Pro novou generaci tak nebylo nic staré dost dobré, zejména pro mládež co prošla vyššími vzdělávacími institucemi. Tam je čekala nová americká akademická elita, propadlá teoriím evropské levice. Voliče socialismus v USA netáhl, ale zabíral u jejich dětí.
Studentům se ze škol do “skutečného života” (real life) moc nechtělo. Proto levicovou indoktrinaci o nutnosti radikálních společenských změn brali s nadšením. S nově nabytým vzděláním byli přesvědčení že ví jak na to a mají nárok být dosazení do příslušných pozic.
Dekády sociálních experimentů
Ale vystavit společnost kde bude každý dávat dle schopností a dostávat dle potřeb není tak jednoduché. (Jak snad poučilo členství ve Východním bloku národy které to zažily).
Uvolnit společenské normy toho co se od každého očekává, je naopak práce snadná a často veselá.
Amerika to nicméně nějak přežila a první příslušníci Baby Boom generace (boomers) začínají odcházet do důchodu. Co po nich zůstává? Nic moc. Americká společnost nebyla v padesátých letech zdaleka ideální. Řada jižních států měla zákony co klasifikovaly občanství podle “rasy” a držely se doktríny “rovnoprávného, ale odděleného” spolužití. Populární kultura a státní orgány měly prestiž co si často nezasloužily. Vzorem zaměstnance měl být “muž organizace” – někdo kdo zná své místo, neodmlouvá a dbá na to jak representuje firmu i v osobním životě.
Ale i se všemi problémy vidí dneska Američané padesátá léta a léta předtím jako věk, kdy bylo vše jasnější a jednodušší. Poukazuje na to třeba řetězový e-mail co oslavuje “Staré Páky” – Američany co vyrostli před Druhou světovou.
Řetězový e-mail chválící předchozí éru Ameriky:
“Staré Páky poznáte lehce. Na stadiónech během hymny (Star Spangled Banner) Staré Páky smeknou, stojí v pozoru a zpívají beze studu. Znají slova a věří jim. Staré Páky pamatují Druhou světovou, Perlový Přístav, Guadalcanal, Normandii a Hitlera. Pamatují Atomový Věk, Korejskou válku, Věk tryskového letadla a Měsíční přistání. Pamatují více než padesát zahraničních misí pro udržení míru od roku 1945, nemluvě o Vietnamu.
Když se při chůzi srazíte se Starou Pákou, omluví se vám. Když se míjíte na chodníku, Stará Páka pokývne na pozdrav a před ženou se dotkne klobouku. Staré Páky důvěřují lidem které neznají a jsou zdvořilí k ženám. Staré Páky podrží dveře pro ty za sebou. Když jdou po chodníku se ženou, jsou mezi ní a vozovkou. Staré Páky se stydí za sprostoty před ženami a dětmi a nelíbí se jim vulgarita v televizi nebo ve filmu.
Staré Páky vlastní mravní odvahu a osobní čest. Chlubí se jen když je řeč o jejich dětech nebo vnoučatech. Staré Páky vědí, že naší skvělou zem nechrání její politici, ale mladí muži a ženy co slouží v její armádě.
Tahle země potřebuje Staré Páky s jejich pracovní etikou, smyslem pro zodpovědnost, hrdostí na svou vlast a obdivuhodným měřítkem hodnot. Potřebuje je dneska víc než kdy jindy. Díky Bohu za Staré Páky!”
Kostrbaté, ale výstižné.
Jaky je spravny termin pro Stare Paky, prosim? Old dogs?
Martine, vitejte na strankach.
V americkem originale je nejblizsi vyraz "old guys" – muzi stredniho veku a starsi, co ti mladsi respektuji – ikdyz mozna neberou vsechno co od nich slysi vazne.
Mohl jsem pouzit "stari hosi", "stari kluci", ale nevim jestli to ma v materstine ten samy sentiment.
Martine dekuji mnohokrat. Stary paky jsou v cestine OK, jen jsem se nemohl dopratrat anglickeho originalu…
Web ctu jiz nekolik mesicu, je skvely a diky za nej! Ocenuji zmenu designu, blog je nyni mnohem prehlednejsi.
Diky za dobrou praci!
Good luck
Martine, ja dekuji za chvalu a zajem. Reknete ostatnim – at veri ze je Amerika Velky Satan nebo ne.. 🙂
Diky vam jsem si ale po case tento sloupek zase precetl a nasledovne upravil – hlavne nadpis, kvuli jasnosti.
Design je jeden z prototypu co zkousi Blogger – take se mi libi.:)