Americká měna nese národní motto In God We Trust (V Boha důvěřujeme). Obě federální sněmovny zaměstnávají kaplana a The Pledge Of Allegiance (Slib věrnosti) co zákonodárci recitují obsahuje větu “jeden národ, pod Bohem”.
Jsou americké zákony podřízené biblickým?
Bůh a ústava
Americké zákony nejsou podřízené biblickým. Nejvyšším zákonem Spojených států je americká ústava. Ta říká stran náboženství, že federální zákonodárci nemohou vyznání ani uzákonit, ani jeho následování omezovat.
Pro srovnání: Islámská republika Írán je čistá teokracie a v řadě arabských režimů nesmí zákonodárci dodat legislativu v rozporu se zákony z islámských posvátných spisů. I nová egyptská ústava z r. 2014 stanoví, že islám je státním náboženstvím. Egyptská legislativa se smí s Koránem rozcházet pouze v oblasti práva trestního. Státní církve mají Finsko, Velká Británie, Monako, Řecko, Kostarika a švýcarské kantony.
Jakkoliv americké zákony “pravou církev” nebo autoritu Písma nerozeznávají, na americké politické a veřejné scéně nejde Boha přehlédnout. Pro amerického zákonodárce je obvyklé se veřejně modlit a končit projev slovy “God bless” (požehnej vám Bůh). U.S. Supreme Court (nejvyšší soud) otvírá své řízení zvoláním “Bože chraň tyto Spojené státy a tento počestný soud!” Federální vláda rozeznává svátky jako Thanksgiving Day (Den díkůvzdání) a National Day of Prayer (Národní den modlitby).
Pro kritiky amerického zřízení je to důkazem, že upřednostňuje křesťanskou víru. Proto není “duchovně nestranné”. Na druhou stranu ale právě křesťanská víra dala americkému zřízení to, co v něm zakotvilo občanské svobody.
Od sdružení křesťanů k americké republice
První osídlenci z Anglie do Severní Ameriky kterým se podařilo založit trvalou, úspěšnou existenci přišli v r. 1620. Hledali místo kde začít nový život bez státní perzekuce jejich odnože křesťanské církve. Náboženská tolerance v tom věku v Evropě zrovna nekvetla (viz Třicetiletá válka). V Americe ale britská koruna neměla na tom jak tam její malé americké osady přežívají velký zájem. Navíc byly velice z ruky. Osídlenci si tedy časem ke svobodě vyznání začali formulovat a přisvojovat svobody další.
Ze svobodného křesťana se tak stal svobodný Američan, jehož občanství časem přestalo být na druhu jeho vyznání závislé. To platilo hned po založení Spojených států a jako první to jasně vyjádřil první president, George Washington. V r. 1790, ve svém dopise židovské obci města Newport, napsal k jejim obávám o tom, jestli je jejich víra jako občany nějak nediskvalifikuje, že se nemají čeho bát. Z funkce amerického presidenta píše, že nová americká ústava neznamená “pouhou toleranci vyznání”, ale jeho skutečnou svobodu. Oni, občané Spojených států, pouze uplatňují jedno ze svých “vrozených, přirozených práv”.
Koncept přirozených práv a svobod
Kde zakládající americké dokumenty, Deklarace nezávislosti a Ústava Spojených států, oslovují Boha (anebo “Tvůrce vesmíru, Božskou Prozřetelnost a Boha přírody”), je při hledání mravní autority. Americká Deklarace nezávislosti říká, že určitá vyjmenovaná lidská práva jsou “samozřejmá.”
Podle americké tradice to znamená, že jsou neměnná. Daná vyšší mocí, Bohem (anebo Nejvyšším velitelem, jak věří Bob Dylan). A protože Bůh miluje svět, jsou tyto práva spravedlivá. Americký ateista nemusí věřit tomu, že princip svobody slova vštípil lidstvu jeho Stvořitel. Je mu ale k dispozici stejnou mírou jako jeho spoluobčanovi, přesvědčenému luteránovi.
Jak někdo prohlásil, Amerika není ani tak křesťanskou republikou, jako je republikou křesťanů. Zbožnost je částí unikátní americké historie, Američané to považují za správné a v r. 2010 Gallup publikoval že se jich za křesťany označilo 78%.
(pozn. autora – v r. 2024 to je 65%)
