V Evropě jsem několikrát slyšel výraz “americká tvrdost”. Zde je o tom fejeton amerického novináře a politického komentátora jménem Michael Barone – Tvrdá a měkká Amerika
“Jednou z našich národních zvláštností je, že produkujeme občany velice neschopné v osmnácti a neobyčejně schopné ve třiceti. Osmnáctiletý Američan typicky skóruje při zkoušení mnohem níže než jeho protějšky v ostatních vyspělých zemí. Všimněte si, jak si neví rady první den v práci u McDonald’s, nebo někde za pultem v drogerii. Každý vidí že nevědí jak vrátit drobné, nebo jak zařídit aby se fronta zákazníků pohnula.
Ale kolem třicítky jsou Američané prokazatelně ti nejschopnější lidé na světě. Vytvářejí stále silnější a živější privátní ekonomický sektor, přichází s vědeckými a technickými poznatky co jsou světovou špičkou, poskytují nejlepší lékařskou péči na světě a dají dohromady nejúčinnější a nejpružnější armádu co kdy svět viděl. A netýká se to jen několika výjimečných osob – americký talent se projevuje v širokém rozsahu. Proč to tak je?
Protože naše děti od šesti do osmnácti let žijí převážně v prostředí kterému říkám Měkká Amerika. V části naší společnosti, kde je málo soutěžení a odpovědnosti.
Naproti tomu po dvanáct let, mezi osmnáctkou a třicítkou, žije většina Američanů v Tvrdé Americe. Ta existuje v prostoru amerického života řízeném soutěží a odpovědností, kde vojáci cvičí při ostré palbě. Měkká Amerika chce dodat sebeúctu. Tvrdá Amerika naučí vyhrávat.
Tolik Michael Barone. Jeho postřehy o tom, co tvaruje americkou povahu mezi osmnácti a třicítkou, jsou podle mne na tělo. Zajímalo by mne, co si myslí o tomto pohledu na fáze amerického života ve světě.