Že “čistota je půl zdraví” se tu neříká. Americkému úzkostlivému chápání hygieny jde o víc než o zdraví – je tu riziko být vyvržen každou společenskou vrstvou.
Otlučený automobil, nevhodné oblečení, pochybný původ nebo nedostatečnou slovní zásobu vám tu národ lehce promine. Běda ale když máte mastný vlas, anebo jste se dnes ještě nesprchovali.
Cizinci znalí americké osobní hygieny soudí, že tu jsou lidé čistotností jaksi posedlí (hygiene obsessed). Nakonec, to připouští i hodně Američanů. Dodají ale, že by si už na nižší standard těžko zvykli.
Co je ten standard? Sprchovat alespoň jednou denně, včetně umytí hlavy a dvakrát si čistit zuby. Deodorant v podpaží je samozřejmost, cukrátka nebo žvýkací gumy co dezinfikují dech má u sebe každý druhý a spodní prádlo, ponožky a košile se nosí jen jednou. Něžné pohlaví si k tomu přidává povinnost holit podpaží a nohy, případně dozírat na hygienu rodiny.
Současné americké návyky stran osobní čistoty se začaly tvořit koncem 19. století. Moderní bydlení s horkou vodou byla jedna z příčin, ale roli hrály i výrobci mýdla, co zvedali odbyt vystupujíc coby mravokárci. Výrobci založili i různé “instituty čistoty” co vydávaly příručky pro školáky, publikovaly studie o tom jak vám čistota usnadní život a tak podobně. Z jednoho se stal ústav pracující pro celé odvětví (Soap and Detergent Association), co jako American Cleaning Institute rozdává rady o hygieně dodnes. Co ale spotřebu mýdla (a růst mýdlových firem) ovlivnilo nejvíc byla inzerce. Firma Procter and Gamble v r. 1893 utratila tehdy neuvěřitelné sumy na propagaci svého mýdla Ivory – v novinách, ve vlacích a na tramvajích a zjistila že se to vyplácí. Později začala inzerovat v začínajících rádiostanicích sponsorováním rozhlasových her a seriálů (další úspěch) a v televizi. Odtud je výraz soap opera (“mýdlová opera”) který se používá dodnes a produkci perel jako Guiding Light, Dallas a General Hospital hltá celý svět.
Zde vzorek nabádání k čistotě z dvacátých let:
Ilustrace říká:
“Zkušená a inteligentní.”
“Zkušený a inteligentní.”
“Zkušená, inteligentní a čistá.”
Při styku s Američany, ať v USA nebo ve světě, je dobré mít jejich hygienické zvyky na mysli. Pokud prodáváte, tak je to kritické.
O vašich případných “nedostatcích” stran hygieny se ale od nich nedozvíte. Jakkoliv jsou zvyklí mluvit na rovinu, tomuto předmětu se vyhnou. Je to pro ně téma hluboce ostudné. Na argumenty typu “každá kultura je jiná a zároveň rovnocenná” které na ně jinak platí, hlavně na ty mladší, odpovídají nešťastně “tak proč se neumyjou”?
Mezi sebou o tom mluví asi takto (namátkou z internetu):
“”Dělal jsem vedle chlápka co byl “dvě sprchy za tejden” typ. Vždycky jsme věděli že je někde v kanceláři. Zkusili jsme mu anonymně nechat na stole deodorant RightGuard, ale bez výsledků. Hrozné.””
“Pracovala jsem u American Airlines, na lince Washington, D.C. – Frankfurt. Nemusíte žít v Evropě na to aby vám došlo že ze spousty Evropanů táhne BO (body odor – odour, tělesný pach). Jsou cítit. Směs parfému, potu a kouře z cigaret.”
“Jestli chce chodit s Američankou, ať se naučí každé ráno sprchovat a pak ještě jednou než jde na rande. A ať má čisté oblečení!”
Ovšem Američané v cizím prostředí také nemají v tomto směru vyhráno. Podle Indů páchnou po mase a Japoncům páchnou po mléce. Jiný kraj…
Tak podle vyjmenovaného bych řekl, že většina Čechů, včetně mě je také hygiene-obsessed. 🙂