Kde skončil klíč od věznice Bastille

Kde ale skončil klíč od této věznice je méně známé.

Oslavy v USA

Na weekend před 14. červencem, datem francouzského národního svátku La Fête Nationale, pořádají v Americe Francouzi a spolky nakloněné odkazu sladké Francie oslavy zvané Bastille Day. Na pořadu mívají prvky jako gastronomii, značkové zboží a lidové umění – ne tedy zvěrstva a rabování, což by charakterizovalo události kolem svržení francouzské monarchie mnohem přesněji.

Francouzská revoluce, která proběhla necelých dvacet let po Americké, měla ze začátku mezi Američany silné sympatie. Na oplátku francouzští nepřátelé monarchie zase uváděli za svůj vzor americké občanské svobody. Novou ústavu Francie, Déclaration des droits de l’Homme et du Citoyen, napsal pro francouzské Národní shromáždění na jaře r. 1789 šlechtic LaFayette, veterán americké Války za nezávislost a osobní přítel presidenta jménem George Washington, a pomáhal mu v tom jeden z Otců Zakladatelů, Thomas Jefferson.

Kdo byl LaFayette?

George Washintgon.

De LaFayette byl pro nekrvavý přechod ke konstituční, omezené monarchii. Den po pádu Bastille dostal od Národního shromáždění velení francouzské Národní gardy – vojáků co odpadli od královského vojska. V této funkci poslal náčrt pevnosti Bastille a její starý, masivní klíč darem presidentovi Spojených států.

V přiloženém dopise, který od markýze dostal George Washington, LaFayette píše: ” …dovolte mi, drahý generále, obdarovat Vás obrazem Bastille v podobě jakou měla několik dní potom co jsem ji nařídil zbourat – a zároveň hlavním klíčem té tvrze despotismu… Je to hold který dlužím jako syn otčímovi, pobočník generálovi, misionář svobody svému patriarchovi.”

Klíč k věznici Bastille.

George Washington obdržený klíč vložil do lampy v chodbě svého sídla na Mount Vernon, Virginia, kde je k vidění dodnes. Jak se časem ukázalo, Francouzská revoluce měla daleko blíže k pozdější Velké Říjnové než k idejím americké republiky. George Washington, se svou neobyčejnou schopností úsudku a nosem pro politiku, svého přítele brzo varoval před předčasným optimismem.

Občan LaFayette byl už dva roky potom prohlášený Jakobíny nežádoucí osobou a pokusil se utéct do Ameriky. Skončil ale na pět let v rakouských věznicích (na čas v jedné v Olomouci). Francouzská revoluční vláda mezitím zatkla jeho manželku, která jen přímluvou amerického vyslance ve Francii unikla gilotině. Robespierre ale nechal popravit její matku, sestru a babičku.

Americká revoluce dala lidem právo na “život, svobodu a sledování vlastního štěstí.” Co je jeho štěstí je na občanovi. Francouzská dala “volnost, rovnost, bratrství” – a gilotinu těm, co by to vlastní štěstí brali moc vážně.

Není revoluce jako revoluce.