Americká svoboda slova (a jestli vydrží)

Co jí uzákoňuje?

V Americe má občan plnou svobodu slova a tisku, kterou mu jako přirozené právo garantuje americká ústava ve svém Prvním dodatku už 238 let formulací:

“Kongres neutvoří zákon co by zavedl náboženství anebo zakázal jeho volné následování, ani zákon omezující svobodu slova nebo tisku, ani neodepře lidu právo se pokojně shromažďovat a právo posílat vládě petice aby napravila křivdy.”

Je chráněná?

Svobodu slova chrání Nejvyšší soud (The Supreme Court of the United States – SCOTUS), neboť jde o ústavní záležitost. Americká veřejná scéna vděčí za svou otevřenost a dynamiku právě absenci vládní censury. Vláda, státní orgány nebo radnice mohou prosazovat své názory a přesvědčovat, ale ne zakazovat veřejné projevy občana, nebo publikace článků – jakkoliv mylné nebo nemístné.

To neznamená, že vláda nemůže mít pravdu. Dobrý důvod nenechat šířit některé projevy a publikace se často najít dá. Ale jak historie ukazuje, vládní censura dokáže hluboké a bolestivé společenské problémy maximálně držet pod pokličkou. Dokud nevybouchnou. Svoboda slova a tisku v Americe funguje, ústava je stále chrání a koncept má mezi lidmi širokou podporu.

Jak pracuje?

V dějinách Ameriky dala svoboda slova lidem důvěru ozvat se v každé situaci a beze strachu ze státního postihu. Zároveň s tím ale poznali, že ne každý bude souhlasit nebo mlčet. Díky tomu měla americká společnost v průběhu svých dějin příležitost řešit citlivá a důležitá obecná témata rychle, veřejně a důsledně. Jakkoliv se mohla vyhrotit, veřejná diskuse (public debate) historicky většinou předešla násilí nebo anarchii. Zúčastněné strany maximálně riskovaly výsměch, nebo nezájem – na každém stupni společnosti.

Lid veřejné debaty, hlavně před nástupem moderních médií, bral vážně a chtěl při tom být. Když kandidáti Abraham Lincoln a Stephen Douglas veřejně debatovali během předvolební presidentské kampaně, poslouchaly je pod širým nebem davy. Návštěvnost byla od deseti do dvaceti tisíců a debaty trvaly 2-3 hodiny. Podobně pracoval tisk a noviny se nebály kritizovat, zesměšňovat, používat nadsázky a “neověřené informace”.

Je neomezená?

Dá se říct, že svoboda slova je v Americe skoro neomezená. Výjimky jsou, ale díky tomu jak dlouho už ústava platí a jakými výzvami prošla, tak jsou velice specifické. Americká justice rozeznává dvě příčiny které mohou dát vládě právo První dodatek ústavy ignorovat; obsah, nebo místo a okolnosti .

Protiprávní obsah

První příčinou je obsah řeči nebo článku (content-based speech regulation). Kdykoliv se takový případ dostane před Nejvyšší soud, tak jej prozkoumává “nejpřísnější cestou” (strict scrutiny). Soud většinou omezení odmítne. V roce 1988 takto zrušil v případě Boos-Harry místní zákon okrsku District of Columbia. Ten nařizoval, že pokud drží demonstrant před zahraničním velvyslanectvím ceduli s nápisem co by mohl cizí vládě poškodit pověst, musí stát minimálně 500 stop od budovy.

Případ se týkal lidí, co demonstrovali před sovětským velvyslanectvím za propuštění A. Sacharova. Soud rozhodl, že zákon okrsku District of Columbia spadá do kategorie omezení řečí kvůli jejímu obsahu a je tedy protiústavní. Americká vláda nemá zvláštní zájem nevystavovat cizince projevům, před kterými nechrání občany americké.

Jedna z výjimek které zatím Nejvyšší soud potvrdil jsou “slova do pranice” (fighting words). Jejich existenci soud objevil v případě Chaplinsky v. New Hampshire v r.1942. Ty slova mají být osobní urážky, tváří v tvář, co se obecně považují za pokus vyprovokovat násilnou reakci. Takovou řeč pak ústava nechrání. Ovšem každé soudní rozhodnutí co následovalo a kde strana “slovem do pranice” argumentovala vedlo jen k přísnějšímu vymezování co “bojovná řeč” je.

Ostatní výjimky jsou poškození pověsti (defamation), podvod (fraud) a ponoukání k násilí. To ale jen pokud vedlo k “bezprostřednímu nezákonnému jednání” (imminent lawless action). Jen tak plácat o tom že by se měl vyhubit každý orientálec neobstojí. Poslední jsou obscenita a dětská pornografie.

Ne obsah, ale okolnosti

Druhou příčinou možného omezení řeči nebo textu je situace kdy na obsahu nezáleží (content-neutral laws). Jeden příklad může být zákon, který zakazuje vyvěšovat cedule na sloupy u křižovatky. Obchodní inzerce, osobní zprávy, politický plakát nebo cokoliv. Takové případy Nejvyšší soud zkoumá “ne tak přísně” (intermediate scrutiny).

Je pro Američany svoboda slova důležitá?

Bohu žel, jak pro koho. Na obecnou otázku “Podporujete svobodu slova?” odpovídá okolo 80% občanstva ano. (Na světovém žebříčku na 6. místě). Ale jakmile se začne drobet rýpat, podpora se ztrácí. Na otázku, jestli zakázat projev kritický k některé menšině, říká rostoucí počet Američanů že ano. Kritika, neúcta, nebo posměch (z právního hlediska nezávadné) pro ně totiž představují nenávistnou řeč (hate speech).

Kategorie “nenávistná řeč” ne-existuje, neb nelze definovat. Mnoho Američanů ale věří že existuje a že se má trestat. Podle statistik to jsou mladší generace, pro které vědomě anebo nevědomě neurazit je důležitější, než svoboda říci co si jeden myslí. (Samosebou neurazit jen ty, kdo podle nich patří ke skupině která se nekritizuje).

To v Americe nikdy před tím nebylo, zvlášť mezi mládeží. V březnu 2025 ukázala zpráva organizace The Future of Free Speech že jen 47% dotázaných ve věku 18-34 let věří, že řeč co by mohla urazit někoho z menšiny má být beztrestná. 70% těch přes 55 věří že svoboda slova je svoboda slova.

Používá se?

Ano, ale méně než je pro svobodnou společnost zdrávo. Průzkum organizace The New York Times Opinion/Siena College Poll v r. 2022 ukázal, že 84% dotázaných Američanů si myslí že se Američané bojí říci co si myslí a že je to na pováženou. Polovina přiznala že něco nekomentovala kvůli obavám z kritiky a pomsty. Průzkum to srovnával se situací před deseti lety a čísla šla prudce nahoru, zvlášť na téma politika nebo barva pleti.

Jedním z faktorů byla panika kolem epidemie Wuhan chřipky a následovná reakce vlády, státních institucí a i většiny privátního sektoru. Říkat nahlas co si člověk o epidemii myslel, jakou kúru doporučoval a jakou vakcínu kritizoval se často nevyplácelo. Třeba levicový guvernér státu California, Gavin Newsom, tehdy podepsal zákon co odebral lékařům povolení provozovat v jeho státě medicínu. Za co? Za “misinformace” o viru a zdravotních opatřeních.

S novým presidentem se stav svobody slova a tisku lepší, i když to tak každý nevidí. 30% Američanů co se přiklání k Republikánům říká že mluví o politice bez obav, před rokem to bylo 22%. Necelých 20% Američanů co se přiklání k Demokratům mluví o politice bez obav, před rokem to bylo 35%. (Tady si myslím že hraje velkou roli to, že se skoro každý měsíc objeví další zpráva o tom co jejich president a vláda ty čtyři roky dělali).

Závěr

Svoboda slova a tisku, jištěná svobodou být ozbrojený, se zatím ukázala jako solidní základ na kterém se buduje svobodná a prosperující společnost. Ty svobody ale musí někdo hlídat. Už Benjamin Franklin, jeden z Otců Zakladatelů, napsal že “Kdo by chtěl vzít národu svobodu, musí začít s potlačením svobody slova.”