President Obama svůj program reformy zdravotnictví (Patient Protection and Affordable Care Act) prosadil. Nepochybně velká politická výhra pro něj a americkou Levici. Media šíří chválu a slogan Obamacare, ale nepodpořil ho ani jeden poslanec opozice (Republicans). Zlepší úroveň zdravotních služeb anebo jde o něco jiného?

Americká veřejná debata o tom, jestli má za lékařské služby platit pacient anebo jeho spoluobčané/daňoví poplatníci, zatím pokračuje.

Obamacare

President Obama nebyl první politik co před volbami mluví o potřebě zlepšit dostupnost zdravotního pojištění. To dělají američtí kandidáti zleva i zprava. Ale on z toho udělal jeden z hlavních bodů kampaně. Se sněmovnou pod kontrolou jeho partaje protlačil zákon, který nakonec musel kvůli ústavnosti projednat Nejvyšší soud. Má totiž prvky, které jinde vedou ke znárodnění zdravotnictví.

U voličů je jeho “reforma”  nepopulární  a opozice úspěšně kritizuje řadu jejích vad a nedostatků. Ale je užitečná pokud chce president Obama konečně ukázat co je Naděje a změna, o které tak úspěšně mlžil na volebním poli. Tedy obvyklý záměr levice zvýšit moc vlády a rozšířit veřejný sektor.

Minulý rok na jaře se obavy amerického občana řadily takto:

1. Nezaměstnanost u 36% dotázaných
2. Inflace u 20%
3. Krach trhu s půjčkami na dům u 16%
4. Stav americké burzy u 14%
5. Daně u 11%.

(CNN/Opinion Research Corp., 16/3/2009)

Zdravotní péče tedy zjevně nebyla ta hrozivá můra drtící bezmocné masy, jak situaci začala popisovat nová vláda. Ačkoliv většina voličů soudí že lékařská péče je drahá, je zároveň spokojená s její kvalitou a s druhem pojistky co vlastní. Jak někdo poznamenal, v USA nemáme krizi zdravotnictví, ale toho, jak za zdravotní péči platit.

Jak je to v Americe se zdravotním pojištěním?

Nejběžnějším druhem zdravotní pojistky je ta od privátních pojišťoven. Nabízí se každému kdo má o pojištění zájem, i když pojišťovny dávají přednost nepojišťovat jednotlivce, ale větší skupiny –  nejčastěji prostřednictvím zaměstnavatele.

Tento způsob prodeje pojistek se rychle rozmohl během Druhé světové, kdy se americká vláda snažila omezovat případnou inflaci a limitovala růst příjmů. Firmy se tedy rozhodly nabízet zaměstnancům o které měly zájem namísto vyšší mzdy levné nebo bezplatné zdravotní pojištění. Pojišťovnám to zjednodušilo administraci a protože pojistné nešlo z přímo z kapsy pojištěného, bylo je pro pojišťovny snazší zvednout.

Vedle soukromého zdravotního pojištění je tu federální program Medicare – národní zdravotní pojištění pro každého občana staršího 65 let (asi 40 miliónů Američanů). Další národní zdravotní pojištění je program Medicaid – lékařská péče pro občany s příjmem pod určitou hranicí. V r. 2008 Medicaid sloužila asi 49 miliónům Američanů.

Negativy systému

Úroveň lékařská péče není problém. Uvést na trh zdravotní pojistku ale pro pojišťovnu problém je. Federální úřady ze strachu před “monopoly” nepovolují pojišťovnám celonárodní působení. A každý z 50 států má vlastní komisi pro pojišťovnictví a vlastní podmínky pro podnikání – pro menší pojišťovny je registrace ve více státech neúnosná.

Další problém jsou žaloby na lékařskou nedbalost a nesprávné zákroky. Šikovný právník si touto cestou může přijít na hodně peněz. Třeba bývalý presidentský kandidát za Levici, John Edwards, se tak stal multimilionářem. Jeho specializací byly komplikované porody. Každý lékařský zásah co se nepodařil byla příležitost obvinit personál a nemocnici, že neudělali vše co bylo možné. Tím pak “vybojovat” pro klienta masivní finanční odškodnění (za obvyklou třetinku až polovinu vysouzené sumy).

Výsledkem je, že lékaři platí vysokou pojistku proti žalobě za nedbalost a posílají pacienty na mnohem více testů než je potřeba.To stojí pojišťovny (a tudíž jejich zákazníky) podle organizace Pacific Research Institute víc než 200 miliard USD každý rok. Zpráva říká, že jen polovina té sumy by stačila pokrýt privátní pojištění pro ty Američany, kterým chybí.

Jak z toho?

Americký komentátor Charles Krauthammer píše, že současné problémy v americkém zdravotnictví by vyřešily dva jednoduché kroky:

• Reforma právního systému která by odstranila hrozbu finančně neúnosných rozsudků 
• Vrácení zdravotní pojistky pojištěnému – jeho zaměstnavatel by přestal být jeho pojišťovacím agentem a částečným plátcem

Lidé by si kupovali zdravotní pojištění tak, jako si kupují pojistku životní nebo havarijní. Místo toho je tu “reformní” zákon co má okolo 2000 stránek, bude stát daňové poplatníky asi 1 trilión USD (pro začátek) a zavádí jednu novinku. Poprvé v historii Ameriky dává občanům povinnost něco zakoupit, anebo být pokutován federální vládou.

Údajně je v něm pro každého něco – pro pojišťovny, zaměstnavatele, lékařskou profesi, nemocnice, atd. Ty samé sliby předcházely zavedení vládních programů Medicaid a Medicare před 40 lety. Oba programy dávno přerostly své financování a jak lékařská profese, tak pacienti je nemohou vystát.
Mé zkušenosti s lékařskou péčí zdarma v bývalém Československu mi možná ještě budou dobré.