Návrat nákladů firem a vlád na své zviditelnění podporou Olympijských her je nejistá věc. Ale jeden moment v historii her jednou vrátil Američanům každý cent.
Hokejisté amatéři
V roce 1980 se na zimních olympijských hrách v Lake Placid, na severu státu New York, od amerického hokejového mužstva moc nečekalo. Pravidla her tehdy nepovolovala účast profesionálních hráčů, takže americký hokej representovali studenti několika universit s hokejovými mužstvy.
Ale i o tom jaký talent kvůli tomu tým USA postrádá byly mezi přáteli sportu spory. Série přátelských utkání rok předtím mezi Sověty a výběrem NHL dopadla totiž pro Američany neslavně.
Proto si prvních výher amerického národního týmu všímalo v Lake Placid ze začátku jen pár lidí. Já mezi ně na americké půdě jako čerstvý přistěhovalec tehdy patřil. Pamatuju jak mi v práci jeden Američan který rád hokej přišel oznámit, že tým USA porazil Československo. A jestli to staví věci do nového světla. Řekl jsem mu že kdo porazil československé hokejisty, ten má šanci na zlatou. (I když mne ta prognóza nic nevynesla, byl jsem pak na svou expertisu hrdý).
Kdo byl Herb Brooks
Co následovalo bylo drama, které proti sobě postavilo zápal amatéra (průměrný věk člena amerického olympijského hokejového týmu roku 1980 bylo jednadvacet) a dovednost odborníka. Herb Brooks, trenér Američanů, později řekl že věděl že na evropské a ruské hráče jeho studenstvo technicky a zkušenostmi nikdy mít nebude. Ale ujistil, že protivníci nebudou rychlejší nebo v lepší kondici – fyzicky a mentálně. On, do té doby neznámý universitní trenér, na to měl necelý rok a půl.
Vzhledem k tomu, že hokej je v USA v popularitě daleko za americkým fotbalem, byla jeho volba hráčů pro olympijské mužstvo omezená. Nakonec ho sestavil převážně z hokejistů dvou universit; University of Minnesota (kde učil) a Boston University. Hráči se teda neviděli poprvé – na druhou stranu ale byly Boston a Minnesota ve studentské hokejové lize tvrdí rivalové.
Postup co Herb Brooks zvolil pro vybudování nového tělesa, byl brutálně jednoduchý. Po skončení tréninku se namátkou zeptal hráče “Jak se jmenuješ a odkud jsi?” a pak “Za koho hraješ?”
Hráči odpovídali “Phil Verchota, St. Paul, Minnesota – University of Minnesota” nebo “Jack O’Callahan, Charlestown, Massachusetts – B.U.” Na to trenér odvětil “Pokračujeme!” a následoval sprint od červené čáry k modré a zpátky. Tak to chodilo než konečně uslyšel něco jako: “Mike Eruzione, Winthrop, Massachusetts. Hraju za Spojené státy!”
Hraje se o zlato
To byla tedy sestava, která se proti všemu očekávání po výhře své skupiny dostala do finále proti sovětskému mužstvu – vítězi posledních čtyř Olympijských her.
Utkání začalo v hale zvané Olympic Fieldhouse, tentokrát naplněné do posledního místa. Diváci přišli na hokej a na víc. V Americe doznívalo “období po Vietnamské válce” a patriotismus se veřejně moc nenosil. Ale příklad jejich olympijských hokejistů, navíc v Američany obdivované roli “slabšího psa” v boji se silnějším, dal divákům potřebné postrčení. Národ začal nosit na stadión americké vlajky a spontánně zpívat vlastenecké písně, jako “Bůh žehnej Americe”.
Americké televizní stanice takový zájem nečekaly a zápas sice snímaly, ale nevysílaly – jediný přímý přenos dělaly blízké kanadské stanice.
První dvě třetiny byli Američani většinou pozadu, ale zůstávali agresivní. Ve třetí vyrovnali na 3:3 a sovětský tým začal ztrácet nervy. Deset minut před koncem zaskóroval z osmi metrů kapitán Eruzione – šok, ze kterého se Rusové už nevzpamatovali.
Televizní hlasatel Al Michaels, (neznámý komentátor, kterého jeho stanice poslala protože žádná z jejích hvězd neměla zájem), poslední momenty zachytil větami, co jsou dneska částí americké hokejové historie – a historie amerického sportu vůbec:
“Jedenáct vteřin. Máte deset vteřin, odpočet běží. Zůstává pět vteřin hry! Věříte na zázraky? Ano!”
Co bude v Soči
Zázrak se už neopakoval a opakovat nebude. Nemám pochyb, že v Soči 2014 bude k vidění špičkový hokej. Nicméně už předváděný hlavně zaměstnanci zábavního odvětví a sportovci státem a reklamou dotovanými. To jejich úsilí a zápal pro hru nezlehčuje – ale už jde o profesi, ne boj slabšího psa.
O zápase také natočil Disney v roce 2004 film Miracle. Doporučuji.
P.S. Může někdo přiblížit co se stalo v roce 1980 s olympijským hokejovým mužstvem bývalé ČSSR? Prohrát 7:3 s výběrem americké studentské hokejové ligy…