Třetí rok americké perestrojky

Dvě perestrojky

Ta sovětská měla podle Gorbačova reformovat socialismus skrze konstruktivní, otevřenou diskusi a motivovat lidi k vyšší produktivitě . Jinak než nástěnkami a GULAGem. Snaha reformovat Sajuz bez násilí pokrok byl. Jenže “glasnost” nebyla svoboda slova a “perestrojka” nebyla svoboda podnikání s právem vlastnit majetek. Perestrojka a Sovětský svaz tak skončily na smetišti dějin.

Americkou představil voličům kandidát Obama při presidentské kampani v r. 2008. Coby program Hope and Change (Naděje a změna). Kdo se ptal na podrobnosti se ale se zlou potázal (kazisvět, nepřítel lidu, hnidopich a horší). Národ si to tedy přeložil jako naději pro ty co se cítí málo odměnění a změnu pro ty, kteří si nestěžují.

Barack Hussein Obama zřejmě viděl svou perestrojku jako typickou revoluci zhora. Tedy široké státní pravomoci, silná autorita státu, omezení občanských svobod a vysoké daně spojené s vysokými státními výdaji. Novinka pro USA? Nikoliv, tou samou cestou už jednou americkou ekonomiku dlouhodobě ochromil president Franklin D. Roosevelt.

Střet s realitou

Soukromý sektor si volební výsledek v r. 2008 správně přeložil jako přicházející čas nejistot. Omezil riskování – tedy nábor nových zaměstnanců nebo investice do technologie a růstu.

Americký bankovní a investiční sektor na tom už zle byl. Trh s nemovitostmi se ukázal být domkem z karet. Domek postavila Wall Street dohromady s předešlými vládami a zákonodárci dlouhodobou “spoluprací” ve sféře hypoték, kde risk nesl stát. Automobilky Chrysler a General Motors, vyrábějící vozy o které americký trh nestál a kterým už nikdo nechtěl půjčit, trh také tlačil. Nový president ale usoudil, že trh neví všechno. Kam tedy trh peníze nevloží, tam vloží peníze stát a “hajdy trojka, perestrojka!” *

Ale ty největší (a nejlépe na stát napojené) investiční firmy na pokraji nesolventnosti podporovaly vládní / levicový sentiment, že jsou “příliš veliké na to zkrachovat” (too big to fail). A souhlasily s presidentovým názorem, že jejich problém nejlépe vyřeší státní dotace – tedy daňový poplatník. Americký stát sice žádné peníze díky chronickým deficitům neměl, ale mohl je vytisknout. To také eliminuje nutnost vysvětlovat nějakému šťouralovi z komerční banky na co ta půjčka je a jak se ta investice vrátí.

Výsledky

Hospodářský růst a zaměstnanost perestrojka tedy kupodivu nepovzbudila. Hospodářství zaznamenalo v r. 2011 nezaměstnanost o 2-3% vyšší než když president Obama převzal úřad, zdvojnásobení ceny benzínu a trojnásobný schodek v rozpočtu ve srovnání s předešlou vládou. Inflaci a pravděpodobnou degradaci důvěryhodnosti dluhopisů americké federální pokladny.**

Perestrojka zahraniční politiky donutila přátele USA spoléhat buď na sebe, anebo hledat kompromis s regionální totalitou, proti které měla Amerika pomáhat. Protivníci svobodného světa jeho politiku naopak braly jako příležitost dostat něco za nic.

Perestrojku národní kultury, ekvivalent boje proti alkoholismu co vedl generální tajemník Gorbačov, propaguje První dáma Michelle Obama (alias Big Mike, mezi škarohlídy). Občanstvo má podle ní jíst méně tuků a cvičit. Jinak hledat uspokojení v práci pro neziskové instituce, nebo coby státní úřednictvo. V tom jí ale vůbec nepomáhá výběr jejích oblíbených jídel kterým je známá, slabost pro luxus na účet daňového poplatníka a reputace opačná té, co měla mezi lidmi podle Babičky paní kněžna ze zámku.

Vydrží americká perestrojka jen čtyři roky? Já, pamětník éry malování lepších zítřků v Táboře míru, doufám že ano a že to americkému voliči už stačilo.

---

 

*   Jára Kohout, R.I.P.

** Standard and Poor to 5.srpna 2011 skutečně udělal