Pledge Of Allegiance (Slib věrnosti) zná každý Američan. Jeho autor to přitom složil k propagaci socialismu.
Pledge Of Allegiance
“I pledge allegiance to the flag of the United States of America, and to the republic for which it stands, one nation under God, indivisible, with liberty and justice for all.”
(Slibuji věrnost vlajce Spojených států Ameriky a republice kterou představuje; jeden národ pod Bohem, nedělitelný, se svobodou a spravedlností všem).
Američan zná také předepsaný způsob jak slib recitovat: “…v pozoru čelem k vlajce, s pravou rukou na srdci. Členové ozbrojených sil a přítomní neuniformovaní veteráni mohou salutovat.”
Odkud se slib vzal
Slib věrnosti napsal jistý Francis Bellamy v r. 1892, činný na americké politické scéně. Přesvědčením byl socialista. Nebyl asi prvním co usoudil, že totalitní politika se lépe prodává kamuflovaná vlastenectvím (“národní socialismus”). To v jeho textu ale kupodivu lidé nenašli. Američan si z něj neosvojil teorii o vykořisťování člověka člověkem, ale spíše docela věrné vyjádření pocitů když se mluví o Americe.
Slib věrnosti se začal rychle šířit ve veřejných školách, kde učitelé věřili, že mimo jiné pomáhá dětem přistěhovalců s přizpůsobováním. Postupně slib začaly používat ostatní veřejné a privátní instituce a v r. 1942 byl přijatý americkou sněmovnou za oficiální projev patriotismu.
Kde je slyšet
Slibem dlouho začínal školní den ve většině amerických států, ale dneska se může žactvo podle zákonů svého státu neúčastnit. Ale otvírá jím svoje zasedání národní sněmovna (U.S. Congress) a řada státních těles a radnic. Co je pro cizince asi unikátní je, že je běžně slyšet při schůzích různých soukromých spolků. Spolek včelařů začíná svou schůzi povstáním čelem k malému praporku na stole a recitováním The Pledge of Allegiance? Ano.
Že je Slib věrnosti známý i mimo USA poznala moje dcera při studiích. Během svého “semestru v zahraničí”, na universitě ve městě Freiburg v Německu. Při jedné z debat na obvyklé téma “Američané dobří, americká vláda zlá” se jí němečtí vrstevníci zeptali, jestli zná text slibu The Pledge Of Allegiance. Když jim to z hlavy pobaveně odrecitovala, němečtí debatéři se zaradovali. Vyskočili a začali jí vysvětlovat, že právě dokázala co z ní, a všech Američanů, dělá nevědomky imperialisty.
Inu, podle sebe soudím tebe. Že by někdo mohl být rád Američanem, bez upírání práva ostatním být co chtějí, je asi v Evropě stále ještě nový koncept. Možná s výjimkou Lucemburska, kde je za neoficiální národní motto krásná věta “Mir welle bleiwe wat mir sinn.”
* Text ke kreslené ilustraci: “Kevin, máš právo si při slibu nestoupnout, ale tady ti představuji někoho kdo se nemůže postavit protože to právo bránil.”