Na přísaze nových Američanů

Nedávno jsem byl pozván na přísahu nových amerických občanů – Naturalization Ceremony.

Asi 300 osob z šestasedmdesáti zemí tam prohlásilo, že se “absolutně a zcela” zříkávají všech závazků k “jakémukoliv cizímu vladaři, potentátu, státu nebo svrchovanosti, jejímž poddaným nebo občanem jsem dosud byl.” Mimo jiné slíbili, že budou “podporovat a bránit ústavu Spojených států”, “zvednou zbraň za Spojené státy pokud je zákon požádá” a že tyto povinnosti na sebe berou “dobrovolně, bez vnitřních výhrad a bez úmyslu se jim vyhnout”.

Řízení probíhalo ve městě Boston v historické budově Faneuil Hall – dneska část populární turistické a trhové zóny.

Naturalization Ceremony je česky snad “obřad naturalizace” a americká vláda jeho provedením potvrzuje, že přistěhovalcova nátura je teď dostatečně americká a že národ, který vláda zastupuje, ho bere mezi sebe coby rovnoprávného občana.

Přistěhovalce zastupuje úředník sekce zvané U.S. Citizenship and Immigration Services amerického “ministerstva vnitra” (U.S. Department of Homeland Security) a přísahají federálnímu soudci. V tomto případě to byla mladá dáma co se s námi podělila o skutečnost, že je to jednak její první naturalizace a zadruhé má pro ní zvláštní význam, protože její rodiče přišli do Ameriky z ostrova Jamaica. Poblahopřála všem kandidátům a pak přečetla v abecedním pořádku odkud každý byl. První země byl Afghánistán a došlo i na zemi českou a slovenskou.

Text přísahy – Oath Of Allegiance (Slib věrnosti) obvykle přednáší soudce. Kandidáti stojí se zdviženou pravicí (rovně, dlaní vpřed) a opakují po něm. Po přísaze a případných dalších projevech dostane nový občan osvědčení své americké příslušnosti – Certificate of Naturalization. To je vše – pokud chce pas, může o něj požádat příští den stejnou cestou jako jeho domorodý spoluobčan.

Přistěhovalectví je a bylo částí americké kultury. George Washington, první president Spojených států, prohlásil že:” Ňadra Ameriky přivinou nejen cizince majetného a úctyhodného, ale i utiskované a pronásledované všech národů a vyznání, které zveme podílet se s námi na všech našich právech a výsadách, pokud svou slušností a správným jednáním dávají dojem, že si tento požitek zaslouží.”

Současný Američan uvažuje podobně – americká kultura je obecně velmi tolerantní co se týče “rozlišnosti” a navíc skoro každý zná někoho z rodu nebo z práce co přišel odjinud a “slušnost a správné jednání” mu nechybí. Co mu ve věci přistěhovalectví vadí (a o čem nerad mluví) jsou situace, kdy přistěhovalci vymáhají zvláštní ohledy. Vidí rozdíl v tom, kde si soukromý spolek Polský Sokol (Polish Falcons of America) koupí fotbalové hříště a klubovnu (podívejte na ně, jak se snaží) a kde federální vláda nařídí, že volební obvod musí za určitých okolností nabídnout volení ve španělštině. Ve druhém případě argumentuje “proč mám někomu platit extra tisk volebních materiálů, překladatele a byrokraty – když neumíš anglicky, nepleť se do veřejné debaty.”

Závěrem; ačkoliv se americká společnost dá nazvat “mnohokulturní”, dominantní kulturu má jen jednu. Rozený Američan má nejblíž k rozenému Američanovi (chtě – nechtě).

Certificate of Naturalization