Jak si malé město v USA připomenulo 9-11

Město Meriden, kde už dlouho zůstávám, se v Americe považuje za typické malé město (má asi tolik obyvatel co Opava).

10. září tu několik soukromých spolků zorganizovalo připomenutí desetiletého výročí  9/11 – útoku na New York City. 

Hlavním bodem bylo veřejné přečtení každého jména na seznamu ztracených životů z budov World Trade Center, čtyř letadel a budovy Pentagon –  jmen mužů, žen a dětí co zavraždili fanatikové z Al-Kajda a jmen záchranářů, co zemřeli při výkonu služby.

O celé věci se dozvěděla moje žena asi týden předem. Známý jí požádal o pomoc s hledáním dobrovolníků ochotných věnovat pár hodin na přípravy, nebo být jedním z předčítajících. Rozhodla se předčítat.

Hlavní organizátoři byli dva lidé – jeden z nich člen veteránského spolku American Legion, druhý náčelník městských hasičů. Veteráni nabídli pro shromáždění svůj pozemek s klubovnou a zahradním pavilónem a čestnou stráž, hasiči dodali mužstvo a domluvili příchod dalších dobrovolníků od místních záchranek a policie. Za obec se přihlásil starosta a asi polovina konšelů a dva poslanci za Meriden do sněmovny státu Connecticut. Duchovní byli tři – katolický za farnost sv. Josefa, jeden protestant a jeden zástupce z islámského centra pro Meriden a okolí. Každý z těchto pozvaných dostal jednu minutu na projev.

Zemřelé zastupovala dcera jednoho ze zabitých hasičů města New York City, pozvaná místní rodinou co jí znala. Formát memoriálu byl jednoduchý; dobrovolníci začali číst jména zemřelých v abecedním pořádku přesně v moment nárazu prvního letadla na World Trade Center. Během čtení pak oznámili v příslušný moment další útoky.

Jméno “Donald Regan, hasič” přečetla jeho dcera. Podle ní fajn chlap, kterého ona a její sestry zbožňovaly. K riziku jeho povolání řekl rodině, že “kdyby se jednou nevrátil, ať za něj odříkáme pár Zdrávas, žádné scény a pak dát lidem napít a hamburger.”

Po přečtení skoro tří tisíců jmen došlo na minutové projevy zástupců obce, církví a lidí, co memoriál dali dohromady. Čestná stráž (několika veteránům muselo být hodně přes osmdesát) přinesla a vztyčila americkou vlajku, kterou pak velící důstojník od námořní pěchoty ztáhl na půl žerdi. Při stažení zatroubil veterán “Taps” – melodii co znají skauti coby “Zapad den”.

Po této ceremonii pozval náčelník hasičů přítomné k návštěvě hřiště na baseball, které k pozemkům spolku patří. On a pár dobrovolníků tam napíchali na trávník americké praporky do obrysu dvou budov World Trade Center. Jeden za každý život – a se jmenovkou. (Praporky věnoval místní obchodní dům Wal-Mart).

Posledním bodem bylo jídlo a pití, co věnoval spolek American Legion všem co přišli a které servírovali v altánu pod stromy. Hudbu dodala kapela ve složení zpěvačka/kytaristka, kytara sólová, kytara basová a bubeník. Když byla zábava drobet rozjetá, vzal si mikrofon veterán s odznakem “chaplain” (polní kurát) a předvedl vynikající verzi klasického Roadhouse Blues od Doors – včetně foukací harmoniky.

Na rozloučenou nám náčelník hasičů vzkázal, že kdo chce, může si od pondělí přijít na hřiště a jeden praporek se jménem si odnést.

Kdo si myslí, že Amerika je kulturně, finančně, duchovně a mocensky na dně, se podle mne raduje předčasně..

Záběry memoriálu a trávníku s praporky zde.

Seznam jmen lid zabitých ve World Trade Center zde.