Vychovaný v bývalé ČSSR, měl jsem se za Evropana. V Americe ze mne to evropanství ale postupně vyprchalo.
Za Evropana jsem se měl tím víc, že totožnost občana nerozborného bratrstva socialistických zemí, pod vedením Sovětského svazu, nebyla zdaleka tak atraktivní. Ale když Evropan, co to evropanství vlastně obnáší?
Do konce středověku evropské národy o svém sdíleném prostoru a kultuře mluvily jako o křesťanstvu. To mělo vzniknout sloučením hebrejské víry, řecké filosofie a římského práva.
Křesťanská totožnost evropských národů jim sice v pravidelném válčení mezi sebou vždy nezabránila, ale její náhrada také ne. Víra v národní státy po Francouzské revoluci Evropu ve 20. stol. skoro pohřbila. Po Druhé světové se pro země co zůstaly spojené se svobodným světem ujal pojem Západní Evropa – víc politicky než zeměpisně. Poslední snahy sjednotit Evropu skrze EU zatím odměňuje jen katastrofální pokles porodnosti a plíživá balkanizace.
Evropané mimo Evropu
Co z evropanství zůstává při setkání třeba Fina s Rumunem mimo Evropu? Asi zacházení s příborem, podobné normy společenského chování, jména několika evropských géniů, vládců či objevitelů (hlavně ne moc ze současnosti, posledních 200-300 let si různí Evropané vykládají různě) a nějaké evropské značky a sporty. Jestli se setkají v Americe, je možné, ale zdaleka ne jisté, že je Američan za Evropany odhadne.
Z americké strany se spojuje pojem Euro třeba v reklamách s určitým vkusem – vytříbeným a informovaným. Vkusem v jídle a pití, oblékání, v návrhu nábytku, automobilů, domácího zařízení a v lechtivých zábavách.
Kadeřnictví, kde pracuje “European stylist” pravděpodobně vlastní Ital. Kůra “European Diet” je ta poslední a nejvědečtější a salon “European Wax Center” vás expertně a bezbolestně zbaví každého chloupku. I autovýrobce Chevrolet jednou přesvědčoval že jeho model je jak BMW, pojmenováním nadupanější verze svého sedanu “Eurosport”.
Američtí vzdělanci si k tomu přidají urbanismus, pokrokovou politiku, provokativní filosofie a obdiv ke kosmopolitnímu postoji. Americké rčení co s tím souvisí je, že “Američané vědí jak peníze vydělat, Evropané vědí za co je utratit.” (Něco jako role v tradičním manželství).
Já, bývalý Evropan
S tím jak pro mne čas plynul, (a americké prostředí ztrácelo exotiku a mystéria), se moje evropanství začalo vytrácet. Po třiceti letech mi zůstalo to evropské zacházení s příborem a ve srovnání se zbytkem domácnosti a s okolím, o chlup formálnější vystupování.
Rozdíl mezi evropanstvím a americkým přístupem popsala kdysi s obdivem rodačka Martina Navrátilová. Ta někde při veřejném projevu chválila názor “If you’re capable, you may!” (Jestli jsi schopný, tak můžeš!)
Dá se evropanství popsat jako Možná jsi schopný, ale to není všechno?