Amerika oslavuje 8. května svůj Victory-Europe Day, ale kolikrát Třetí říše v květnu 1945 kapitulovala a komu není tak jasné. Nebylo to jen jednou.
Pro Spojence (což už tehdy skoro výhradně znamenalo americkou vládu), byl konec války v Evropě vítaný, ale jen do té míry že uvolnil více sil pro válku s Japonskem. Zato pro Evropu to byl zásadní zlom a euforie z porážky Německa brzo vystřízlivěla. Dnes se porážka Německa a podíl co na ní měly Spojenci posuzuje i jako triumf, i jako zahozená příležitost postavit poválečnou Evropu zpátky na nohy. Německo nakonec kapitulovalo 8. května, ale válka mohla skončit mnohem dříve.
Podmínky pro rychlou porážku Německa a obsazení Berlína Spojenci se začaly tvořit už začátkem dubna. 6. dubna gen. Montgomery hlásil, že má Berlín na dosah a že by měl být Spojenci dobytý. Americká 9. armáda byla v Magdeburgu, 80 km od Berlína a podle ní před Berlínem nebyly “žádné německé síly co stojí za zmínku.” Rudou armádu Němci dočasně zastavili na Odře a až do 16. dubna na Berlín nevyrazila.
Gen. Eisenhower, Supreme Allied Commander of the Allied Expeditionary Force, (Vrchní spojenecký velitel Spojenecké expediční síly) ale návrhy na obsazení Berlína zamítl coby politikaření, které by zbytečně riskovalo americké životy. Podle něj bylo nejdůležitější Německo vojensky porazit a o tom jaké budou v Evropě nové hranice, státy a vlády ať diskutují politici po válce. Navíc Eisenhower do konce dubna věřil německému klamu o “Alpenfestung” (Pevnosti Alpy) a poslal většinu své armády do Bavorska, ne k Labi.
Výsledkem bylo, že Stalin neztratil iniciativu při své přípravě poválečného “uspořádání věcí.” Jediný západní státník který to předvídal a snažil se tomu předejít byl Winston Churchill, který se amerických kolegů ptal: “K čemu je vojenské vítězství co dodá politickou prohru?”
Druhá světová válka tedy neskončila pádem Berlína, ale bez velké pozornosti už de facto 3. května na baltickém pobřeží, v německé provincii Schleswig-Holstein.
29. dubna se na Hitlerův rozkaz stal říšským presidentem a vrchním velitelem adm. Karl Dönitz a den nato Hitler spáchal sebevraždu. Dönitz vedl Třetí říši z městečka Flensburg u dánské hranice a podle všeho chtěl kapitulovat co nejdříve, aby spojeneckou frontou mohl “projít” do zajetí co největší počet německých vojáků a civilistů. Jeho vláda 2. května kontaktovala Brity stran vyjednání příměří a 3. května gen. Montgomery delegaci zástupců německého vrchního velení přijal. Poslal je zpátky s ultimátem kapitulovat do 24 hodin. Co následovalo byla ze strany Západních Spojenců chaotická, týdenní improvizace a dohadování mezi americkým a britským velením, vládami a Vrchním spojeneckým velitelstvím v Evropě (SHAEF).
- května se německá delegace vrátila a v 18:30 gen. Montgomery, “zastupujíc vrchního velitele SHAEF”, kapitulaci přijal. Za německou stranu podepsal gen. Friedeburg, který zároveň podřídil Spojencům německou vládu co z Flensburgu spravovala zbytek všech německých a Německem okupovaných území. První kapitulace skončila.
- května začal britský štáb dávat instrukce německému státnímu aparátu ve Flensburgu. V 7:30 poslal gen. Montgomery německou delegaci letecky do Remeše, kde sídlil vrchní velitel Spojeneckých sil, gen. Eisenhower. Montgomery mu předtím poslal zprávu o průběhu německé kapitulace s tím, že očekává další rozkazy. Eisenhower neprojevil velký zájem, německou delegaci nepřijal a nechal je dva dny sedět se svým náčelníkem štábu a šéfem vojenské rozvědky, kterým Němci zopakovali co s nimi probral gen. Montgomery.
- května objevila americká strana “problém” s pravomocí německé delegace jednat vedle Spojenců i s Ruskem. Montgomery dodal letecky dalšího člena německé delegace, kterým byl gen. Jodl – údajně zmocněn podepsat cokoliv bude požadováno.
- května ráno, ve 2:41, pak v Remeši proběhla druhá ceremonie podepsání kapitulace. Za Spojenecké velitelství podepsal gen. Smith (náčelník štábu), za Sovětský svaz gen. Susloparov (přidělenec u SHAEF), svědkem byl francouzský gen. Sevez. Druhá kapitulace skončila.
Následující den Spojenci zjistili, že zatím nikdo neuvědomil Stalina (gen. Susloparov se druhé kapitulace zúčastnil jen proto, že byl jediným sovětským zástupcem po ruce). Stalin oznámil že předešlé kapitulace neplatí, Německo bude kapitulovat v Berlíně, (okupovaném Rudou armádou) a že Spojenci mohou vyslat své zástupce, pokud mají zájem.
President Truman a ministerský předseda Churchill tedy odložili své projevy o pádu Třetí říše o jeden den a 8. května podepsali v Berlíně ve 23:30 za Německo bezpodmínečnou kapitulaci Keitel, Friedeburg a Stumpff, za Sovětský svaz maršál Žukov a za Spojence Tedder, Tassigny a Spaatz.
Po třetí kapitulaci se tedy mohlo konečně začít slavit a mapa Evropy dostala podobu co jí vydržela do roku 1989.
