Americké ústavní právo na zbraň

Civilistka se svou polo-automatickou Hello Kitty AR-15

Second Amendment (Druhý dodatek americké ústavy) je pro Američany buď ta nejsilnější pojistkou jejich občanských svobod, nebo nebezpečným ústavním omylem. Jeho text říká:

“Protože řádně sebraná domobrana je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidí vlastnit a nosit zbraně nebude omezováno.”

Historicky má zvyk být ozbrojený začátek v koloniální Americe. Díky tomu že její americké kolonie byly pro britskou korunu dost z ruky, museli se osadníci od začátku spoléhat ve věcech obrany a bezpečnosti na sebe. Tak vznikla tradice amerických koloniálních domobran, zvaných “militia”. Člen domobrany byl osadník kterým se říkalo “Minuteman” – někdo schopný a ochotný všeho nechat a v minutě být s mušketou a chlebníkem na cestě ke svému oddílu. (V Evropě podobná praxe slouží velice dobře Švýcarům). Své profesionální vojáky posílala britská koruna do kolonií jen když šlo o větší konflikt, jako tzv. Francouzská a Indiánská válka, (French and Indian War”, 1754-1763). Koloniální domobrany v takových případech bojovaly pod britskými generály, kteří je ale brali za druhořadé vojáky bez zkušenosti z evropských bojišť.

To změnila americká válka za nezávislost (The Revolutionary War, The United States War of Independence, The American Revolution), kterou naplno rozpoutala 19. dubna 1775 právě střelba mezi oddílem domobrany kolonie Massachusetts a oddílem pravidelné britské armády (British Regulars). Britská armáda měla za úkol konfiskovat vojenské sklady co domobrana udržovala v několika venkovských městech. Když se o to pokusila, narazila kosa na kámen.

Lexington, kolonie Massachusetts, 1175 – Getty Images

  “Neustupujte. Nestřílejte pokud nevystřelí, ale jestli chtějí válku, tak ať začne tady!”

 Kapitán koloniální milice John Parker při prvním střetnutí Američanů s britskými vojáky.

Po vyhrané válce za nezávislost sice Američané ve své ústavě pro nové Spojené státy pravidelnou národní armádu uzákonili (tehdy v počtu 625 mužů, na víc nebyly peníze), ale zároveň spoléhali že hlavní síly dodá v případě ohrožení zase domobrana. Služba v domobraně předpokládala svobodu být ozbrojený a právo zbraně vlastnit a nosit. Vedle tohoto pragmatického důvodu uvedli Otci Zakladatelé další argument, tentokrát silně revolučního rázu.

Jeden z autorů Druhého Dodatku, George Mason, prohlásil při debatě o ratifikaci nové ústavy ve svém domácím státě Virginia: “Ptám se, pánové, co je milice? Je to celý národ. Odzbrojit národ je nejlepší a nejúčinnější způsob jak ho zotročit!”

(Nutno poznamenat, že s údělem otroka byl George Mason důvěrně seznámený, neb jich řadu vlastnil. Jemu ke cti ovšem hlasoval pro zastavení obchodu s otroky a věřil, že otroctví časem zmizí “přirozenou cestou”).

Americká kultura, jako každá křesťanská kultura, nemá iluze o lidské nátuře; jsme poškozené zboží a nebýt Boží milosti, kdo ví jak dlouho bychom na tomto světě vydrželi. Američtí Otci Zakladatelé věděli že vlády se mění a občanské svobody jsou v historii výjimkou, ne pravidlem. Věřili, že jejich ústava dává lidem maximální ochranu jejich svobod, ale zároveň chtěli lidem nechat fyzické prostředky, kterými by svá práva mohli v případě selhání republiky a nástupu tyranie bránit .

Smyslem Druhého Dodatku, práva na zbraň, není jen dát občanovi přístup k nářadí pro sebeobranu, sport nebo lov. Druhý Dodatek zajišťuje že stát nedrží monopol na násilí.