Třetí rok americké perestrojky

Generální tajemník Gorbačov a president Obama měli podobné ambice – překvapit svět programem co napraví národ kterému vládnou. V obou případech ale národ nový plán rozeznal coby ten starý.

Dvě perestrojky

Ta sovětská měla podle Gorbačova reformovat socialismus skrze konstruktivní, otevřenou diskusi a motivovat lidi k vyšší produktivitě . Jinak než nástěnkami a GULAGem. Snaha reformovat Sajuz bez násilí byl pokrok. Jenže “glasnost” nebyla svoboda slova a “perestrojka” nebyla svoboda podnikání s právem vlastnit majetek. Perestrojka a Sovětský svaz tak skončily na smetišti dějin.

Americkou představil voličům kandidát Obama při presidentské kampani v r. 2008 coby program Hope and Change (Naděje a změna). Kdo se ptal na podrobnosti se ale se zlou potázal (kazisvět, nepřítel lidu, hnidopich a horší). Národ si to tedy přeložil jako naději pro ty co se cítí málo odměnění a změnu pro ty, kterým jejich situace vyhovuje.

Barack Hussein Obama musel svou perestrojku viděd jako typickou revoluci zhora. Tedy široké státní pravomoci, silná autorita státu, omezení občanských svobod a vysoké daně spojené s vysokými státními výdaji. Novinka pro USA? Nikoliv; tou samou cestou už jednou americkou ekonomiku dlouhodobě ochromil president Franklin D. Roosevelt.

Střet s realitou

Soukromý sektor si volební výsledek v r. 2008 správně přeložil jako přicházející čas nejistot. Omezil riskování – tedy nábor nových zaměstnanců nebo investice do technologie a růstu. Americký bankovní a investiční sektor na tom už zle byl. Trh s nemovitostmi se ukázal být domkem z karet. Domek postavila Wall Street dohromady s předešlými vládami a zákonodárci dlouhodobou “spoluprací” ve sféře hypoték, kde risk nesl stát. V momentě kdy to začalo bolet propadat  a rozhodl se dát peníze jinam.

Automobilky Chrysler a General Motors, vyrábějící vozy o které americký trh nestál a kterým už nikdo nechtěl půjčit, trh také tlačil. Nový president ale usoudil že trh neví všechno. Kam tedy trh peníze nevloží, tam vloží peníze stát a “hajdy trojka, perestrojka!” *

Velké firmy na pokraji krachování samosebou souhlasily s presidentovým názorem že jejich problém nejlépe vyřeší státní dotace. Americký stát sice žádné peníze díky chronickým deficitům neměl, ale mohl je vytisknout. (To také eliminuje nutnost vysvětlovat nějakému šťouralovi z komerční banky na co ta půjčka je a jak se ta investice vrátí). Stát tedy “investoval” do věcí jako nevymahatelné dluhy, subvence vybraným spřáteleným podnikům, do rozpočtů vybraných amerických států a do federálních institucí. Některé firmy v privátním sektoru realizovaly že je to neudržitelné a dali peníze jinam, jiné šly “břichem vzhůru”, jak se tu říká.

Výsledky

Hospodářský růst a zaměstnanost perestrojka tedy kupodivu nepovzbudila. Hospodářství zaznamenalo v r. 2011 nezaměstnanost o 2-3% vyšší než když president Obama převzal úřad, zdvojnásobení ceny benzínu, trojnásobný schodek v rozpočtu ve srovnání s předešlou vládou, inflaci a pravděpodobnou degradaci důvěryhodnosti dluhopisů americké federální pokladny.**

Perestrojka zahraniční politiky donutila přátele USA spoléhat buď na sebe, anebo hledat kompromis s regionální totalitou proti které měla Amerika pomáhat. Protivníci svobodného světa jeho politiku naopak braly jako příležitost dostat něco za nic. Perestrojku národní kultury, ekvivalent boje proti alkoholismu co vedl generální tajemník Gorbačov, propaguje První dáma Michelle Obama (alias Big Mike mezi škarohlídy).

Občanstvo má podle ní jíst méně tuků, cvičit a hledat uspokojení v práci pro neziskové instituce, nebo coby státní úřednictvo. V tom jí ale vůbec nepomáhá výběr jejích oblíbených jídel kterým je známá, slabost pro luxus na účet daňového poplatníka a reputace opačná té, co měla mezi lidmi podle Babičky paní kněžna ze zámku.

Vydrží americká perestrojka jen čtyři roky? Já, pamětník éry malování lepších zítřků v Táboře míru, doufám že ano a že to americkému voliči už stačilo.

*   Jára Kohout, R.I.P.

** Standard and Poor to 5.srpna 2011 skutečně udělal