se koncem šedesátých let 19.století rozletělo rychle po celé Evropě. Podrobnosti o výnosu vlády Spojených států který nabízí půdu každému kdo bude ochotný jí obdělat přesvědčily statisíce lidí z jejích chudších vrstev vše prodat a vyrazit na Západ.
Ten výnos se jmenoval The Homestead Act (Výnos o usazování) a vyhlásil ho v roce 1862 za vládu Spojených států president Abraham Lincoln. Dával zájemcům neuvěřitelnou příležitost získat za malý poplatek 65 hektarů půdy. Kdo se zavázal do pěti let vybudovat na pozemku usedlost s hospodářstvím a zvládl to, dostal od vlády na celý pozemek vlastnický dekret. Vztahoval se na americké občany a každého kdo se chtěl občanem stát, bylo mu 21 let nebo víc, neválčil proti Spojeným státům, anebo nepomáhal jejich nepřátelům.
Půda kterou americká vláda nabízela byla hlavně na Západě a byla součástí nových regionů a teritorií které postupně přicházely pod její kontrolu při expanzi “od moře k zářícímu moři”, jak se zpívalo. Šlo o pozemky v neosídlených pustinách často daleko od civilizace, někdy s drsným klima ve kterém si přistěhovalci zvykali na tvrdé zimy nebo letní vedra, ne vždy ideální k obdělávání. Ale nikde jinde neměl občan podobnou šanci se osamostatnit, stát se vlastníkem a hospodařit na svém.
Rok 1862 jinak nebyl pro vládu Spojených států lehký. Její prioritou byla Občanská válka která začala rok předtím, ale president Lincoln a většina zákonodárců věřili že výnos o nabídce půdy má takovou důležitost pro budoucnost země, že nemůže čekat. Prvním bodem bylo osídlit nová území a udělat z nich postupně produktivní, integrovanou část Spojených států. Druhým bodem bylo kdo ta území osídlí.
Homestead Act neříkal nic o rase, majetku, místě narození nebo víře. Jako člen Republikánské strany stál Lincoln na straně vize americké společnosti ve které hrál klíčovou roli občan, nezávislý vlastník menšího statku (tzv. “yeoman”, svobodný sedlák). Před ním tak popisoval ideální budoucí Ameriku Thomas Jefferson, jeden z Otců Zakladatelů. Pro něj byl zase autoritou ve věci povznesení z poddanství a nabytí majetku John Locke. Ten napsal, že majetek vzniká prací vlastníka kterou on zvelebí přirozený stav hmotných věcí k vlastnímu prospěchu. Pro to není třeba královských úřadů, šlechtických titulů, nebo instrukcí a povolení od státu.
Jak se ukázalo, plán se stal zároveň silným lákadlem pro přistěhovalce, tehdy skoro výlučně z Evropy. Lhůta pěti let, po které mohl příjemce pozemku požádat o vlastnický dekret, se shodovala s pěti lety po kterých mohl přistěhovalec požádat o tzv. “naturalizaci” a stát se americkým občanem. Cílem americké vlády tedy bylo zvětšit Spojené státy a vybudovat velký zemědělský sektor s pomocí nových osadníků a pracovních sil ze zámoří. Dopadlo to velice dobře. Vláda Spojených států takto rozdala 270 milionů akrů – přibližně milion čtverečních kilometrů, nebo 10% amerického území. (Rozloha, do které by se vešla dvě Španělska). Zájem opadl ve třicátých letech (nejlepší půda byla už rozebraná), ale Homestead Act platil obecně do roku 1976, na Aljašce do roku 1986.
Na přistěhovalectví z tehdejších českých zemí měl Homestead Act mimořádně silný vliv a po konci Občanské války rozpoutal hromadný příchod Čechů a Moravanů do Ameriky. Jejich první vlny dorazily po roce 1848, ale nejvíc jich přišlo mezi lety 1880-1920 jako část tzv. Great Wave (Velké přistěhovalecké vlny) 24 milionů nových osadníků. Přistěhovalcům z českých zemí také pomohlo to, že v roce 1867 Rakouská říše povolila svým občanům emigrovat. Nejvíc se jich usadilo ve státech Nebraska, Texas, Oklahoma a Kansas, kde se na pláních začalo chytat zemědělství. Nález federálního sčítání lidu v roce 2020 zaznamenal, že se k českém původu hlásilo asi 1.6 milionu Američanů.
