Znárodňuje americká vláda zdravotnictví?

President Obama svůj program “reformy zdravotnictví” prosadil. Nepochybně velká politická výhra pro něj a americkou Levici, i bez toho že ho nepodpořil ani jeden poslanec opozice (Republicans). Znamená to znárodnění zdravotnictví?

Ano a ne. Je americká veřejná debata o tom, jestli má platit za lékařské služby jejich uživatel anebo jeho spoluobčané/daňoví poplatníci uzavřená? Nemyslím.

President Obama nebyl první politik co před volbami mluví o potřebě zlepšit dostupnost zdravotního pojištění – dělají to američtí kandidáti zleva i zprava. Proč se rozhodl protlačit zrovna znárodnění zdravotnictví je otázka. I současná podoba tohoto zákona je u voličů nepopulární a dává jeho opozici spoustu účinné munice. Možná chtěl president Obama konečně ukázat, co myslel tou “Nadějí a změnou” o které tak úspěšně mlžil na volebním poli.

Minulý rok na jaře se obavy amerického občana řadily takto:

1. Nezaměstnanost u 36% dotázaných
2. Inflace u 20%
3. Krach trhu s půjčkami na dům u 16%
4. Stav americké burzy u 14%
5. Daně u 11%.

(CNN/Opinion Research Corp., 16/3/2009)

Zdravotní péče tedy zjevně nebyla ta hrozivá můra drtící bezmocné masy, jak situaci začala popisovat nová vláda. Ačkoliv většina voličů soudí že lékařská péče je drahá, je zároveň spokojená s její kvalitou a s druhem pojistky co vlastní. Jak někdo poznamenal, v USA nemáme krizi zdravotnictví, ale toho jak za zdravotní péči platit.

Nejběžnějším druhem zdravotní pojistky je ta od privátních pojišťoven. Nabízí se každému kdo má o pojištění zájem, i když pojišťovny dávají přednost nepojišťovat jednotlivce, ale větší skupiny, nejčastěji prostřednictvím zaměstnavatele.

Tento způsob prodeje pojistek se rychle rozmohl během Druhé světové, kdy se americká vláda snažila omezovat případnou inflaci a limitovala růst příjmů. Firmy se tedy rozhodly nabízet zaměstnancům o které měly zájem levné nebo bezplatně zdravotní pojištění, namísto vyšší mzdy. Pojišťovnám to zjednodušilo administracip a protože pojistné nešlo z přímo z kapsy pojištěného, bylo je snazší zvednout.

Vedle soukromého zdravotního pojištění je tu federální program Medicare – národní zdravotní pojištění pro každého občana staršího 65 let (asi 40 miliónů Američanů). Další národní zdravotní pojištění je program Medicaid – lékařská péče pro občany s příjmem pod určitou hranicí. V r. 2008 Medicaid sloužila asi 49 miliónům Američanů.

Úroveň lékařská péče není problém. Uvést na trh zdravotní pojistku pro pojišťovnu ale problém je. Federální úřady ze strachu před “monopoly” nepovolují pojišťovnám celonárodní působení. A každý z 50 států má vlastní komisi pro pojišťovnictví a vlastní podmínky pro podnikání – pro menší pojišťovny je registrace ve více státech neúnosná.

Další problém jsou žaloby na lékařskou nedbalost a nesprávné zákroky. Šikovný právník si touto cestou může přijít na hodně peněz. Třeba bývalý presidentský kandidát za Levici, John Edwards, se tak stal multimilionářem. Jeho specializací byly komplikované porody, kde každý lékařský zásah co se nepodařil byla příležitost obvinit personál a nemocnici že neudělali vše, co bylo možné. Tím pak “vybojovat” pro klienta masivní finanční odškodnění (za obvyklou třetinku vysouzené sumy).

Výsledke je, že lékaři platí vysokou pojistku proti žalobě za nedbalost a posílají pacienty na mnohem více testů než je potřeba. To stojí pojišťovny (a tudíž jejich zákazníky) podle organizace Pacific Research Institute víc než 200 miliard USD každý rok. Zpráva říká, že jen polovina té sumy by stačila pokrýt privátní pojištění pro ty Američany, kterým chybí.

Americký komentátor Charles Krauthammer píše, že současné problémy v americkém zdravotnictví by vyřešily dva jednoduché kroky:

• Reforma právního systému která by odstranila hrozbu finančně neúnosných rozsudků 
• Vrácení zdravotní pojistky pojištěnému – jeho zaměstnavatel by přestal být jeho pojišťovacím agentem a částečným plátcem. 

Lidé by si kupovali zdravotní pojištění tak, jako si kupují pojistku životní nebo havarijní. Místo toho je tu “reformní” zákon co má okolo 2000 stránek, bude stát asi 1 trilión USD (pro začátek) a zavádí poprvé v historii Ameriky občanům povinnost něco zakoupit anebo být pokutován federální vládou.

Údajně je v něm pro každého něco – pro pojišťovny, zaměstnavatele, lékařskou profesi, nemocnice, atd. Ty samé sliby předcházely zavedení vládních programů Medicaid a Medicare před 40 lety. Oba programy dávno přerostly své financování a jak lékařská profese, tak pacienti je nemohou vystát.
Mé zkušenosti s lékařskou péčí zdarma v bývalém Československu mi možná ještě budou dobré.