Yard sale aneb bazar po americku…

yard sale sign

Většina amerických domácností pořádá před svým domem jednou za čas výprodej nepotřebných věcí. Jak to chodí, skvěle popisuje Pavlína O’Toole:

Každý rok se těším na jaro – na sluníčko, teplo, rozkvetlou přírodu, jarní vůně ve vzduchu, návrat zpěvavých ptáků z teplých krajin, křik a smích děti v zahradách. Ale musím se přiznat, že se těším i na úkaz, se kterým jsem se v Evropě nesetkala, a jehož čas nastává v prvních jarních dnech – yard nebo také garage sale… (na Severovýchodě se také říká “tag sale”).

Kromě Čech jsem v jiných evropských státech nežila, takže si netroufám tvrdit, že tam yard sale neexistuje, ale nikde jinde než v USA jsem ho při cestování neviděla. Jde v podstatě o takový rodinný bazar spojený s jarním úklidem, i když se vyskytuje od prvních jarních dnů až do podzimu.

gyard-sale1Převážná část Američanů, zejména zde ve vnitrozemí, žije ve čtvrtích rodinných domku se zahradami. Domy mají většinou vpředu menší, otevřený prostor s trávníkem (front yard) a větší, oplocenou zahradu vzadu (back yard). A právě front yard je dějištěm našeho prodeje, který probíhá jak ve čtvrtích chudších, tak i majetnějších.

V sobotu v šest hodin ráno začnou dospěli obyvatelé domů vynášet na přední zahradu nábytek, oblečení, knížky, nářadí a spoustu dalších nepotřebných věci, které se jim během roku nashromáždily, a pro které již nemají použití. Děti mezitím rozvěsí po čtvrti nápisy a šipky směrem, kde se prodej pořádá, a před dům přiváží balónky na připoutáni pozornosti. Poté i ony přinesou v papírových krabicích své nepotřebné hračky, oblečení a více zbytečností. V horkých letních dnech nabízejí nakupujícím limonádu.

Ceny samozřejmě nejdříve odhadem určí prodávající rodina, a veškeré zboží označí nálepkami. Tyto ceny ale nejsou v žádném případě konečné, neboť se pomalu během dne snižují. Navíc každý nakupující který má o něco zájem nabídne cenu, za kterou je ochoten tu či onu věc koupit. Názorným příkladem je nábytek – majitel chce prodat psací stůl za 20 dolarů, kupující odhadne, že stejný stůl se prodává nový v místním obchodě v rozmezí 50-60 dolarů, a tento starší je mírně poškrábaný, a tak za něj nabídne pouze 10 dolarů. Pokud je prodávající chamtivec, nabídku odmítne a riskuje, že mu stůl zůstane na krku. Pokud je moc ukvapený, přikývne a později zjistí, že by jiní rádi 20 dolarů zaplatili. Chytrý prodávající navrhne dohodu – pokud stůl neprodá výhodněji řekněme do tři hodin odpoledne, zavolá zákazníkovi, ať si pro stůl večer přijede. Takto jsou všichni spokojeni, neboť skutečná tržní cena psacího stolu se během dne nakonec prokáže…

Mezi šestou a sedmou hodinou se začínají objevovat první zákazníci. Jedná  se většinou o důchodce, kteří zřejmě nemohou spát a pátrají již od svítání, aby je nikdo nepředběhl. V tuto brzkou dobu ale rozespalá rodina není ještě přístupná žádnému velkému smlouvání, a tak ranní ptáčata většinou odcházejí zklamaně buď s prázdnou, nebo si odnášejí pár drobností. Okolo osmé hodiny se začínají trousit první sousedé a zároveň první seriózní zákazníci. Nábytek a oblečky či potřeby pro miminka jsou největšími hity, a většinou zmizí ještě před devátou hodinou. Následuje oblečení pro starší děti, hračky, knížky, potřeby pro domácnost. Mezi desátou a jedenáctou hodinou příliv návštěvníků ustává, a poté se už pouze trousí náhodní jednotlivci. V tuto dobu prodávající strategicky sníží ceny, a modlí se za další vlnu zákazníků.

Kolem druhé hodiny odpoledne zahrada opět ožije těmi, kteří se vracejí v naději, že ceny spadly dolů a oni na tom tentokrát opravdu vydělají! Zde bych chtěla upozornit, že ceny jsou od počátku většinou směšné i proti cenám Armády spásy, ale americkému šetřílkovi to nikdo nevysvětlí! Pokud v loňském roce žena koupila podobnou kabelku za dolar, letos se jí zdají dva dolary přemrštěné. Pokud podobné džíny koupila maminka synkovi před týdnem za 75 centů, dolar jí připadá nepřiměřeně vysoký. Prodávající je pod silným tlakem konkurence nejen od ostatních prodávajících ve čtvrti, ale i cen celého okolí v čase přítomném i minulém. Ke konci dne je již většina věcí které se ukázaly jako prodejně ze zahrady pryč. V tuto chvíli nastává čas posledního strategického pokusu o výdělek. Oblečení i různé krámy se nahází do krabic či igelitek, a tyto se nabízejí za dolar či 50 centů. Několik místních držgrešlů opět neodolá a věci, které jim zřejmě budou úplně k ničemu, rychle koupi. Za tuto cenu totiž už těžko prodělají – pokud jim oblečení nepadne, můžou ho prodat na svém vlastním pozemku příští týden, a třeba jen po 25 centech.K večeru je prodej ukončen.

Rodina většinou daruje zbytky zboží Armádě spásy, neboť zpátky do domu nic nosit nechce. Je velmi spokojená, během soboty si vydělá několik set dolarů a zároveň se zbaví nepotřebných krámu. Okolí je také spokojeno, neboť velmi výhodné nakoupilo, nemluvě o rozmanitosti zboží které mělo možnost prohrabat a ohodnotit!

Ještě je potřeba dodat, že “Yard sale” není pouze doménou soukromníků, ale i například škol, kostelů, někdy i podniku. Je to prostě velice spolehlivý prostředek ke zbaveni se starého haraburdí a zároveň získání financí na různé akce. A tak se opět těším, jako každé jaro, až se objeví první cedule a první jarní prodeje, a já si ověřím skutečnou tržní hodnotu zboží, nakoupím výhodně dětská trička, kraťasy a knížky a budu smlouvat a smlouvat…  

pavlina-otoolezdroj: Blog Pavlina O’Toole, iDnes, 29. březen 2008

Leave a Reply

Your email address will not be published.