Newtown je Amerika tolik, co Utoeya Norsko

Před školou po masakru… Photo/New Haven Register

Během jednoho týdne, krátce před Vánoci v r. 2012, byla naše neteř s manželem na třech dětských pohřbech. Mají tři kluky a bydlí od nás autem asi 40 min. – v malém americkém městě jménem Newtown.

14. prosince 2012 ráno začaly média státu Connecticut publikovat neuvěřitelné zprávy o hromadném vraždění na základní škole v Newtown. Se ženou jsme po dvou hodinách nejistot s úlevou zjistili, že se téhle mladé rodině ta katastrofa vyhla. Ke stovkám ostatních lidí, kterých se to bezprostředně dotklo, byl život mnohem krutější.

S několikaměsíčním odstupem je zřejmé že ten, kdo chce odpověď na to proč k takové hrůze došlo a proč v americkém Newtown, zůstane zklamaný. Ne pro nedostatek úsilí příčiny objevit a odstranit. Probírá se tady vše; pravidla pro školní návštěvy ve státě Connecticut, práce federálních úřadů co dohlíží na prodej zbraní, násilí v počítačových hrách, rychlost zásahu místní nebo regionální policie, americká kultura, privátní zdravotnictví, malý zájem sousedů jeden o druhého, platy státních zaměstnanců a interpretace ústavy co výslovně zakotvuje právo občana být ozbrojený.

O čem se mluví méně je o zlu a nedokonalosti lidské nátury. A falešném pocitu jistoty, že moderní civilizace dodá prostředí kde katastrofy a lidské zlo nemají příležitost uspět.

Naši předci, jen pár generací zpět, věděli že tragédie není od běžné lidské existence nikdy daleko. Město mohlo lehce vyhořet, lodi šly pravidelně ke dnu, novorozené děti umíraly, neúroda znamenala hladomor, nemoce a epidemie zabíjely, nebo třeba i tuhá zima. Nás exploze lidského zla a pohrom šokují,  protože to, co se stalo v Newtown, je v Americe běžné asi tak, jak je v Norsku běžné to, co se stalo na ostrově Utoeya.

Vyšetřování masakru v Newtown teď, začátkem března 2013, stále probíhá. Soudce je nechal “zapečetit” – tedy státní úřady a personál co se na tom podílí, se nemusí o ničem s veřejností dělit. Není to populární rozhodnutí a řada lidí a institucí proti tomu protestuje. Známá fakta jsou, že jedna osoba zavraždila doma svou matku její vlastní zbraní, pak šest dospělých a dvacet dětí ve škole Sandy Hook. Osoba zřejmě použila samonabíjecí pušku a pistole – detaily co zatím nebyly zveřejněné.

Jsou hromadné vraždy v Americe stoupající trend? Nikoliv. Souvisí násilná zločinnost s násilím co zobrazují počítačové hry? Nikoliv – násilná zločinnost podle FBI klesla od r. 1998 do r. 2011 o 20%, zatímco prodej digitálních her se ve stejné době ztrojnásobil (podle Entertainment Software Association). Jsou vlastníci tzv. “útočných zbraní” (assault rifle, samonabíjecí puška se zásobníkem) nebezpečným segmentem populace? Nikoliv – podobné pušky dělají jen půl procenta všech zabití palnou zbraní (dvakrát tolik lidí bylo ubito holýma rukama, pětkrát tolik zabito nožem). Vlastnila matka hromadného vraha z Newtown nějaké ilegální zbraně? Nikoliv – samonabíjecí puška “útočného typu” se liší od lovecké jenom vzhledem.

Takže zbývá osoba hromadného vraha. Jeho bývalí spolužáci se o něm vyjádřili podobně; ve smyslu “v základní škole nikdy nic neudělal ale to, že se z něj vyklubala taková zrůda, nás nepřekvapuje.” Vrah byl, údajně, léčen pro duševní poruchy. V rozhovorech s psychiatry na toto téma se ale člověk dozví, že předpovědět podobný výbuch zla a násilí nejde. Pomohlo by dát lékařské profesi autoritu posílat lidi preventivně do ústavu pro nebezpečné duševně nemocné? Snad ano, ale to je komplikované téma a nic, na čem si politik udělá kariéru.

Prohlašovat před kamerou že “je čas zastavit zabíjení našich dětí” cestou kriminalizace prodeje a vlastnictví zásobníků pro víc než 7 nábojů je mnohem jednodušší. Kdyby ovšem zákonodárcům šlo skutečně o víc než o lacinou popularitu a pomoc se znovuzvolením, mohli by se podívat, jak problém ochrany dětí v nejistém světě řeší Israel.

Židovské jesle a mateřské školky byly vždy vysoce ceněným a vyhledávaným terčem různých národně-osvobozeneckých, pokrokových, nebo náboženských sil palestinských Arabů. Co je drží zpátky od “operací” podobného druhu jako Newtown nejsou vyhlášky izraelské vlády o “místech se zákazem zbraní”, ale samopaly israelských žen a dívek, co v těch školkách pracují.