Na Čajovém mejdanu

9. dubna jsem si vzal ráno volno a vypravil se do hlavního města mého státu Connecticut na demonstraci.

O čem to bude, kdy a kde mi napsala jedna z místních neformálních skupin rozhořčených občanů, které se minulý rok začaly spontánně objevovat všude po Americe. Jejich vznik se připisuje politickým bouřím způsobených akcemi nové vlády; “záchrana bankovního systému”, “stimulace ekonomiky”, “záchrana autovýroby” a konečně “reforma zdravotnictví.”

Jedna skupina srovnala svůj postoj s americkými vlastenci co provedli historický protest zvaný Boston Tea Party (Čajový mejdan města Boston). Pojmenování se ujalo a skupiny protestující proti určitým vládním opatřením dnes ohlašují své akce coby “tea party”. Nejde o organizovanou politickou stranu. Shromáždění ale mívají podobná hesla (omezit rozpočet, zrušit řadu státních orgánů, chránit osobní svobody, snížit daně, odstranit státní předpisy) a často nosí prapor z éry boje za nezávislost.

Účastníky “tea parties” nemůže lepší společnost americké politické scény vystát. To platí o obou stranách, co scénu vyplňují. Příčina? Občanské skupiny co pořádají Čajové mejdany chtějí v politice nové tváře. Nevěří, že poslanec co drží křeslo ve federálním nebo státním parlamentu už dvacet nebo třicet let je schopný a ochotný nějak podstatně měnit zaběhlé praktiky.

Co vedlo k původnímu Čajovému mejdanu? Coby koloniální občané britského impéria, Američané platili extra daně anglické koruně. Nešlo o mnoho, ale narozdíl od občanů v Anglii neměli zastoupení v parlamentu, který daně schvaloval. Americká veřejnost začala reptat o “zdaňování bez zastoupení” a proto se britská koloniální správa rozhodla najít způsob jak daň vybírat diskrétněji.

Čaj bylo v Americe velice oblíbené dovozní zboží a jeho zdanění, kombinované s daňovou úlevou pro jeho anglické dovozce, mělo celý problém bezbolestně vyřešit. Bezbolestně, protože nová cena čaje by byla i se zdaněním nižší než dosavadní. Americká veřejnost na to nepřistoupila. Daň z čaje by podle ní vydržovala britskou koloniální správu v Americe, kterou viděla jako cizí těleso pracující přednostně pro zájmy Anglie a druhotně pro ní. Američanům šlo o princip.

Začali pít na protest ráno kávu a v přístavu Boston skupina vlastenců “převlečená za Indiány” vtrhla na zakotvenou britskou loď a vyházela její náklad čaje přes palubu. Jedna věc vedla ke druhé a za dva roky už Američané a britské impérium vedli pravidelnou válku.  Americký koloniální občan začal vzpouru pro hlas ve veřejných věcech. Že na tom byl lépe než většina obyvatel britské říše a mimo ní ho nezajímalo.

Demonstrace začala v devět ráno před původní budovou státního parlamentu (moc malá, rostoucí aparát se přestěhoval). Bylo tam asi 30 lidí, polovina z nich reportéři ze tří televizních stanic a několika novin. (Ti za 10 minut měli co potřebovali a většina jich odjechala).
Přišlo pár kandidátů za hlavní strany (Republicans, Democrats), pár aktivistů, zástupci několika občanských iniciativ a po půl hodině dva podivíni s provokativními transparenty.
Shromáždění trvalo asi 45 minut, lidé se představili, rozdali pár vizitek, a pak jsme se v lijáku rozešli. Zasadili jsme opozici ránu? Uvidíme…