Můj první fotbalový zápas

Jak vypadá universitní utkání v americkém fotbale popisuje Štěpán Štrébl (alias Steve), studující na University of California, Los Angeles (UCLA)

Zdá se to neuvěřitelné, ale… zatím jsem nebyl na americkém fotbale. Tedy až do včerejška.
Předtím jsem nešel, protože ta hra mi přišla stupidní, neměl jsem k ní žádný vztah (na rozdíl od třeba hokeje) a prostě mi nepřišlo cool platit (ano, za zápasy vaší školy platíte, za tenhle jsem dal 15 dolarů) za něco, z čeho nedostanu ten užitek.
Měním názor a přiznávám, že jsem neměl dostatek informací k takovému závěru.

Fotbal primárně není o fotbale. Vůbec jsem si neuvědomoval jiné aspekty té hry, zejména ty sociální. V ČR prostě jdeme na stadion a sledujeme ten sport, protože nás zajímá a naživo si ho lépe vychutnáme, to je primární důvod návštěvy stadionu. Až sekundárně (obvykle) se tam chodíme vožrat a pokecat s přáteli. Tady je to ale naopak. Nezáleží, kdy přesně přijdete nebo odejdete, lidi se trousí dovnitř a ven po celou dobu (my jsme přišli až na 2. čtvrtinu a odešli před koncem té poslední).

Předzápasová příprava
Celá akce vlastně začíná už několik dní před zápasem, protože se musíte domluvit s kamarády. Protože na škole se 40 tisíci lidmi obvykle nemáte kamarádů (přesněji různě dobrých známých) málo, resp. často neznáte dobře všechny ani ve vlastní studentské organizaci, tak tu frčí google docs.
V emailu mi řekli, že budeme dělat tailgate party. Co to je, jsem si musel najít na Googlu.
Proto se kamarádka ptá, jestli můžete přinést nějaké goodies, tedy pivo a jídlo. Vzal jsem balení 12 plechovek Heinekena, což bylo zřejmě jediné chlazené pivo v místě akce (neb jsem vymyslel improvizovaný chladící systém, který jsem bohužel zapomněl vyfotit, ale jistě bude více příležitostí).

Golf course

Den D
Zápas začínal sice až v 19:30, ale odjížděli jsme na stadion (není u školy a za chvíli se dozvíte proč) už v 15:30.
Auto bylo narvané pivem, občas něčím tvrdším, jídlem a nechyběl ani rozkládací stůl. Gril vezl jiný vůz.
Rose Bowl – náš stadion – se nachází v Pasadeně, necelou hodinku jízdy od UCLA. Je totiž tak obří, že se do Westwoodu nevejde. Má očividně nějaká vlastní parkoviště, ale ty buď nestačí, nebo lidi prostě chtějí pařit na trávníku.
Takže vzniklo improvizované parkoviště na přilehlém golfovém hřišti (20 dolarů parkovné, což naznačí, z čeho asi platili opravu toho hřiště poničeného tisíci aut a tunou bordelu). Parkovišť bylo 8 a ty balónky na té fotce jsou jejich centra. Nikdy jsem tolik aut pohromadě neviděl.

Tailgate party 
Teď přichází nejdůležitější část celého zápasu (usuzuji z toho, že občas se někdo tak zlije, že na samotný zápas ani nejde).  Jakmile zaparkujete na golfovém hřišti, vytáhnete stůl, gril, kelímky a jupííí, jde se kempovat a kalit.
Američani mají skvělé chlastací hry, ale je jich tolik, že vydají na samostatný článek, ne-li knihu. Akorát okolo jezdí ochranka na kole a hasiči v upraveném golfovém vozíku (kvůli všudypřítomným grilům) a zajišťují, aby se lidi úplně nezbombili, takže nás napomenuli, že hry jako ne-e. Ne že by mi to vadilo, protože jsme hráli něco, co jsem nikdy předtím neviděl a dostával jsem celkem na frak.

Pokud jste dost střízliví, jdete na zápas a uvidíte tohle (já si v duchu představil Spartakiádu). A pak vás někdo odveze domů. Slečna, co nás vezla, zrovna patřila mezi ty zodpovědné, kteří se k celkem dlouhé cestě na tribuny ani neodhodlali, takže řídil jiný kluk, který naštěstí nepil. Že jsem celou dobu neřekl, kdo hrál a jak to dopadlo? UCLA Bruins vs. Arizona Wildcats – a vyhráli jsme, ale to fakt není podstatné.

Formulář pro účastníky – kdo jde, kdo řídí, co kdo přináší:

Autor Štěpán Štrébl, blog Jak se žije v Americe, 5.11.2012, vystaveno se souhlasem autora