Den matek sice není jedním z deseti “federálních” svátků, ale drží ho většina národa. Poprvé se pořádal roku 1907, coby veřejné gesto jedné vděčné dcery.

Ve venkovském kostele episkopální církve ve státě West Virginia tehdy jistá Anna Marie Jarvis rozdala po bohoslužbách 500 bílých karafiátů – jeden každé přítomné matce.

Její snaha zavést mezi lidmi zvláštní svátek k oslavě mateřství našla v národě silné sympatie a už o rok později začala Den matek šířit celo-americká organizace YMCA a řada evangelických církví. V roce 1914 pak Den matek oficiálně vyhlásili za jeden z “významných dnů” federální zákonodárci.

Mother’s Day se v Americe slaví často vyražením do restaurantu,  posíláním květin, telefonováním mamince těmi co jsou daleko a nejsou neobvyklé drobnější dárky. V amerických vzpomínkách na dětství je Den matek spojený s “děláním mamince snídani do postele”. Tedy “překvapivé” ťukání na dveře u ložnice a následující vražení robátek s tácem politým džusem, vločkami a mlékem, nadšeně volajících “Happy Mother’s Day!” (Šťastný den matek!).

V americké kultuře je maminka figura milující, moudrá a starostlivá (jako všude). Pro obraz domova, pohody a důvěrně známého prostředí nebo pocitu má americká angličtina i výraz “As American as Chevy, mom, and apple pie” (“americké jak Ševroletka, máma a jablečný koláč”).

Tolik tradice. Koncem 20. století se ale v Americe objevuje pro mateřství také výraz “baby-mama”. S kořeny v subkultuře hip-hop, dneska už používán bez uvozovek. Baby-mama je žena se kterou jsem měl děcko, ale ne dost dobrá na to nosit mé příjmení, anebo očekávat pro sebe a dítě zvláštní ohledy a zaopatření.

Baby-daddy je otec dítěte který si matku nevzal a není ve styku. Baby-mama trend ukazuje každoroční vzestup; v r. 2007 se tak dalo nazvat už 39.7% nových amerických matek. (Procento se liší podle etnické skupiny, nejvyšší je katastrofálních 71.6%  – ale to je už jiná kapitola). Nicméně doufejme že trendy přichází a odchází a tak tedy:

Šťastný Den matek!