Má Amerika státní náboženství?

in-god-we-trust-on-coin

Americká měna nese národní motto “V Boha důvěřujeme”. Obě federální sněmovny zaměstnávají kaplana a Pledge Of Allegiance (Slib věrnosti), co zákonodárci recitují, obsahuje větu “jeden národ, pod Bohem”. Je Amerika “křesťanská republika”?

Není – nejvyšším zákonem Spojených států je americká ústava. Ta říká stran náboženství, že federální zákonodárci nemohou vyznání ani uzákonit, ani jeho následování omezovat.

Pro srovnání: Islámská republika Írán je čistá teokracie a v řadě arabských režimů nesmí zákonodárci dodat legislativu v rozporu se zákony z islámských posvátných spisů.

I nová egyptská ústava z r. 2014 stanoví, že islám je státním náboženstvím a legislativa se smí s Koránem rozcházet pouze v oblasti práva trestního (criminal law). Státní církev mají ale i Finsko, Velká Británie, Monako, Řecko, Kostarika a švýcarské kantony.

Americké zákony “pravou církev” nebo autoritu Písma nerozeznávají. Přesto na americké politické a veřejné scéně nejde Boha přehlédnout. Pro amerického zákonodárce je obvyklé se veřejně modlit a končit řeč slovy “God Bless/Požehnej vám Bůh”.
U.S. Supreme Court (Nejvyšší soud) otvírá své řízení zvoláním “Bože chraň tyto Spojené státy a tento počestný soud!” a federální vláda rozeznává svátky jako Thanksgiving Day (Den díkůvzdání) a National Day of Prayer  (Národní den modlitby).

Kritikové amerického zřízení poukazují na podobná fakta jako na důkaz toho, že není “duchovně nestranné” a “zvýhodňuje” křesťanskou víru. Dá se ale také říct, že křesťanská víra dala americkému zřízení právě to, co v něm zakotvilo občanské svobody.

První  osídlenci z Evropy do Severní Ameriky kterým se podařilo založit trvalou, úspěšnou existenci, přišli v r. 1620. Hledali místo, kde začít nový život bez státní perzekuce svého druhu evangelismu. Náboženská tolerance v tom věku v Evropě zrovna nekvetla. Díky tomu, že britská koruna měla v této fázi kolonizace na jejich osudu mizivý zájem, si osídlenci časem ke svobodě vyznání začali formulovat a přisvojovat svobody další. Ze svobodného křesťana se tak stal svobodný Američan a jeho občanství nakonec přestalo být na jeho vyznání závislé.

To platilo hned po založení Spojených států a jako první to jasně vyjádřil první president George Washington v r. 1790 ve svém dopise židovské obci města Newport. Na jejich obavy o toleranci nové ústavy vůči jiným vyznáním než jsou křesťanská, jim George Washington, ze své funkce amerického presidenta, píše že nová americká ústava neznamená “pouhou toleranci” vyznání, ale jeho skutečnou svobodu. Proto užíváním této svobody oni, občané Spojených států, pouze uplatňují jedno z jejich “vrozených, přirozených práv” (inherent natural rights)

Kde zakládající americké dokumenty, Deklarace nezávislosti a Ústava Spojených států, oslovují Boha (anebo “Tvůrce vesmíru, Božskou Prozřetelnost a Boha přírody”), je při hledání mravní autority. Americká Deklarace nezávislosti říká, že určitá vyjmenovaná lidská práva jsou “samozřejmá.” Podle americké tradice to znamená, že jsou daná vyšším řádem/autoritou/Bohem a tedy neměnná. A protože Bůh miluje svět, jsou tyto práva dobrá a spravedlivá. Americký ateista nemusí věřit tomu, že princip svobody slova vštípil lidstvu jeho Stvořitel. Je mu ale k dispozici stejnou mírou jako jeho spoluobčanovi, přesvědčenému luteránovi.

Podle mého názoru není Amerika ani tak křesťanskou republikou jako republikou křesťanů. Zbožnost je částí unikátní americké historie, Američané to považují za správné a v r. 2010 Gallup publikoval, že se jich za křesťany označilo 78%.

 

flag crux

Leave a Reply

Your email address will not be published.