Kam posílat v USA děti do školy?

Mladé americké rodiny kvůli “dobré škole” rozhodují kde a jak bydlet, kde pracovat a co je prioritou pro rodinný rozpočet. Až na vyjímky se ale musí spokojit s hlubokým podprůměrem.

Pro potomstvo tu máte tři cesty ke vzdělání:

Státní školství / Public school system………………………..86% žáků

Soukromé školství / Private schools …………………………11% žáků

Učit své děti doma, osobně (home schooling)…………………3% žáků

Nejhorší výsledky spolehlivě dodává školství veřejné – public education.

Veřejné vzdělání zdarma stát nabízí coby “K-12” službu; školka (“kindergarten”), plus dvanáct stupňů. Do první třídy jdou děti většinou v šesti, maximální věk se liší podle místa, ale někde je to i třiadvacet (propadnutí nepřichází v úvahu, neb zavání diskriminací). Docházka se dělí na “elementary school”, “middle” a “high.” Pro stupně 8-12 (high school) jsou často samostatné budovy.

Školní den bývá dlouhý, částečně kvůli dopravě. Američané co mají rodinu dávají přednost bydlení ve svém. Díky tomu jsou školní obvody rozlehlé a žactvo rozváží známé žluté autobusy (anebo to dělá někdo z rodiny, pokud se vám nelíbí, jak to v jejich školním autobusu chodí).

Vedle nauky nabízí školy sport, kroužky různého rázu – od elektroniky po pomoc postiženým, školní kapelu co pochoduje v medvědicích v průvodech a někde i jesle pro děti žákyň/svobodných matek.

Ředitel je “principal”, nechybí školník “janitor”, zdravotní sestra “school nurse” – větší školy mají i vlastní trenéry přes americký fotbal nebo košíkovou. V řadě škol vyšších stupňů hlídkuje policie (buď uniformovaný příslušník městské policie, nebo “resource officer”; školní zaměstnanec, co by jinak dělal tělocvikáře nebo cvičitele bojových nauk).

Výuka je postavená na zásadách převzatých americkou vládou začátkem 19. stol. z Pruska (pruský systém tehdy imponoval schopností dodat vysokou úroveň vzdělání co nejširšímu segmentu populace). Do sedmdesátých let minulého století také nebylo americké veřejné školství to nejhorší. (Jak se pak zhroutilo a proč je dnes 100 miliónů

Školní policista v akci, King’s Fork High School, Virginia. (foto Virginian Pilot)

Američanů prakticky negramotných je námět na samostatný článek – určitě to nebylo nedostatkem obecního financování).

Veřejné školy řídí několik autorit. Jednak město/obec skrze školní komisi složenou z volených a dosazených občanů, jednak příslušný americký stát skrze svůj úřad pro vzdělání a konečně federální (t.j. národní) ministerstvo.

Školní personál a výdaje platí obec z vlastních daní, stát a federál přispívají úkoly, radou, trestáním a subvencemi velice pečlivě směrovanými. (Mnoho lidí vidí základní problém právě v těžké, levé politizaci celého amerického školství).

Pokud zvolíte bezplatné veřejné vzdělání, musí to být škola ve vašem školním obvodu – proto ta starost kde bydlet. Dá se zhruba říct, že tak do čtvrté třídy se vaše děcko naučí tolik co vrstevníci v rozvinutých zemích. Od čtvrtého stupně výš riskujete, že začne zaostávat.

Soukromé školy provozují buď církve, nebo korporace. V r. 2008 bylo 42.5% soukromých škol katolických, 19.4% ne-církevních, 4.7% židovských a zbytek byla různá evangelická vyznání. Průměrné školné bylo v r. 2008 kolem deseti tisíc dolarů ročně, pro ne-církevní kolem šestnácti. Stojí to za to? Například 40% učitelů a učitelek z veřejných škol města Chicago soudí že ano a posílá vlastní děti do škol privátních (noviny Chicago Tribune, 2004).

Třetí cestou výuky je domácí výuka – “home schooling”. Za posledních deset let tento trend každoročně stoupá a americká společnost to už nebere jako novinku, nebo zvláštnost spojenou s “alternativním” způsobem existence. 

Na otázku “proč učí své děti doma” většina rodičů uvede tři body:

• Nedůvěru ke školnímu prostředí (kulturní stupeň žactva, bezpečnost, drogy)
• Akademickou úroveň výuky
• Přání vychovat své děti podle vlastních mravních a duchovních norem

Vyučovat děti doma má právo každý Američan, ovšem podmínky určuje každý americký stát jinak. Porovnávání čeho se děti naučí doma a v tradičních školách ukazuje, že domácí nauka dodává lepší akademické vzdělání a rychlejší dospívání. (Dobrý zdroj informací o americkém domácím vzdělávání děti je organizace HSLDA).

Vadí dětem se zájmem o vyšší studie že mají jen vysvědčení od rodičů? Nikoliv – americké privátní university (včetně těch nejslovutnějších) přijímají studenty z domácích škol každý rok. A navíc domácí výuka odstraní všechno, co často dělá školní léta pro děti tou nejhorší dobou jejich vyrůstání.

Kam tedy děti za vzděláním poslat? Jak by řekl Karel Havlíček – “Vše záleží na okolnostech.” Osobně jsme se se ženou rozhodli začátkem devadesátých let pro domácí výuku obou našich dcer a ani my, ani ony toho nikdy nelitovali.