Jak mně Amerika připravila o evropanství

Vychovaný v bývalé ČSSR, měl jsem se za Evropana. Dílem také proto, že totožnost občana nerozborného bratrstva socialistických zemí, pod vedením Sovětského svazu, nebyla zdaleka tak atraktivní. V Americe ze mne to evropanství ale vyprchalo než jsem se nadál.

Co to “evropanství” je? Do konce středověku evropské národy o svém sdíleném prostoru a kultuře mluvily jako o křesťanstvu (podle některých sloučení hebrejské víry, řecké filosofie a římského práva). Křesťanská totožnost evropských národů jim sice v pravidelném válčení mezi sebou vždy nezabránila, ale její náhrada vírou v národní státy Evropu ve 20. stol. nejen permanentně připravila o titul velmoci, ale skoro pohřbila. Po Druhé světové se ujal pojem “Západní Evropa”, tedy země co zůstaly spojené se svobodným světem. Poslední snahy sjednotit Evropu politicky skrze EU zatím odměňuje jen katastrofální pokles porodnosti a plíživá balkanizace.

Co z evropanství zůstává při setkání mimo Evropu třeba Fina s Rumunem je zacházení s příborem, podobné normy společenského chování, jména několika evropských géniů, vládců či objevitelů (hlavně ne moc ze současnosti, posledních 200-300 let si různí Evropané vykládají různě) a nějaké evropské značky a sporty. Jestli se setkají v Americe, je možné, ale zdaleka ne jisté, že je Američan za Evropany odhadne.

Otáčí hlavy stejně dobře, jako bere zatáčky.

Z americké strany se spojuje pojem “euro” třeba v reklamách s určitým vkusem – vytříbeným a informovaným. Vkusem v jídle a pití, oblékání, v návrhu nábytku, automobilů, domácího zařízení a v lechtivých zábavách.

Kadeřnictví kde pracuje “European stylist” pravděpodobně vlastní Ital, Chevrolet jednou přesvědčoval pojmenováním verze svého modelu “Eurosport”, že je to jak BMW, kůra “European Diet” je ta poslední a nejvědečtější, European Wax Center vás expertně a bezbolestně zbaví každého chloupku.

Američtí vzdělanci si k tomu přidají urbanismus, pokrokovou politiku, provokativní filosofie a obdiv ke kosmopolitnímu postoji. Americké rčení co s tím souvisí je, že “Američané vědí jak peníze vydělat, Evropané vědí za co je utratit.” (Něco jako role v tradičním manželství).

S tím jak pro mne čas plynul a americké prostředí ztrácelo exotiku a mystéria, se moje evropanství začalo vytrácet. Po třiceti letech mi zůstalo to evropské zacházení s příborem a ve srovnání se zbytkem domácnosti a s okolím, o chlup formálnější vystupování.

Rozdíl mezi evropanstvím a americkým přístupem popsala kdysi s obdivem moje spoluobčanka Martina Navrátilová, použitím amerického názoru “Jestli jsi schopný, tak můžeš!” (If you’re capable, you may!). Dá se evropanství popsat jako “Možná jsi schopný, ale nesmíš!”?