Dvě strany stačí: Sloni a Oslíci

Republicanlogo

Republicans – oficiální emblém.

Kritika amerického (a anglosaského) systému dvou stran mu přičítá nedostatek pravé demokracie. Opak je pravdou!

Prosadit změny je pro voliče mnohem obtížnější v poměrném volebním systému, než ve většinovém. Na americké veřejné scéně místo pro nejrůznější politické směry je. Americký občan může kandidovat za KS USA, prosazovat nacionální socialisty, nebo poslat peněžní dar straně libertariánů. To vše svobodně, veřejně – a s nulovým politickým dopadem.

Pro Američana se zájmem o politickou dráhu, nebo maximální uplatnění svého hlasu tu jsou jen dvě možnosti – Sloni (Republicans), nebo Oslíci (Democrats).

donkey obama gold plate pin

Zlatý špendlík sponsora Demokratů

Americká praxe svobodných voleb a zapojení občanů do veřejných věcí drží spolu s britskou světové prvenství. Strana Democrats vznikla r. 1792 a je patrně nejstarší politickou stranou na světě. Že se během dvou set let svobodné a často osudné politické diskuse v Americe neprosadila “evropská” cesta soutěže početných “parlamentárních” stran stojí za pováženou. Americký volič sem tam v průzkumu odpoví, že systém dvou stran “nepracuje” a v presidentských volbách získávají pravidelně kandidáti za malé strany pár voličů (v r. 2008 skončil na 3. místě Ralph Nader za stranu Independent s 0.56% hlasů). Ale politickou aktivitu mimo dvě hlavní strany Američané vidí hlavně jako truc zhrzeného milence.

Rozdělení politické scény na dva tábory totiž věrně odráží zásadní spor mezi těmi co jsou pro širší občanské svobody (na úkor státní moci) a těmi, co jsou pro maximální státní moc (na úkor občanských svobod). 

Proto je postoj každé ze dvou zavedených amerických stran čitelný a předvídatelný, což jim dává širokou přitažlivost. Možná slabší nebo dočasnou, ale voliči vědí pro koho volit; nejdříve osobnost, potom politickou filosofii kterou zastupuje. Předseda strany je pak více administrátor a prostředník, méně “králotvůrce“. (To je můj překlad výrazu kingmaker, lepší nápady vítám).

Před volbami v r. 2008 rozdávali komunisti v New York City zároveň s vlastními letáky volební materiály kampaně co vedl Barack Obama – naopak přesvědčený libertarián zase volí Republicans jako menší zlo (a pokud ten kandidát vyhraje, soustavně mu volá a nadává co dělá špatně).

Protože obě strany ví, že se většina voličů považuje za “nezávislé”, musí své postoje a návrhy krotit. Není tedy vzácné se na určitém bodu shodnout a hlasovat společně (tzv. bipartisanship). Zároveň je ale pro vítěznou stranu mnohem snazší prosadit své cíle. Bolestivá lekce pro opozici – výhra pro voliče co dosadí dominantní politiky.

Většinový systém – vítěz bere vše, dal třeba vládě co vedl president Lyndon Johnson (Democrats) moc a prostředky změnit přes noc roli americké vlády z ochránce občanských svobod na agenta úpravy lidského stavu (tedy verze evropského “sociálního státu”). Jeho vláda (a další presidenti a poslanci z jeho strany) využili své příležitosti široce a důsledně. I když se jejich politické programy, volně popisované coby “Válka proti chudobě”, rychle ukazovaly jako drahý omyl a neúspěch (a škodící především těm kterým měli pomoct), zůstávají po 50 letech plně funkční. Vae victis…

Poměrný volebním systém co převládá prakticky všude mimo USA, Nový Zéland a Velkou Británii, nabízí místo možnosti drastické změny trvalou vratkost, impotenci a soustavné politické drama spojené s tvorbou a ničením vládních koalicí (Itálie jich měla od konce Druhé světové přes 60).

Je možné, že by americký systém dvou stran dodal vítězství strany s programem zrušit demokratické volby a pokračovat coby diktatura? Nikoliv – moc americké vlády vymezuje ústava, která také prozíravě nechává prostředky ke své ochraně v rukou občanů. Těmi je těch 250-280 milionů palných zbraní co má národ doma a kterých se opakovaně nechce vzdát.

13 Comments
  1. Vit
  2. Martin Horsky
  3. Zdeněk Žíkovecký
  4. Martin Horsky
  5. Zdeněk Žíkovecký
  6. Martin Horsky
  7. Zdeněk Žíkovecký
  8. Martin Horsky
  9. Zdeněk Žíkovecký
  10. Martin Horsky
  11. Zdeněk Žíkovecký
  12. Martin Horsky
  13. Zdeněk Žíkovecký

Leave a Reply

Your email address will not be published.